Současná doba se zdá čím dál uspěchanější. Jako by se neustále zrychloval čas. Bohužel se zároveň komplikují vztahy mezi lidmi. Přibývající stres jako by jen přiléval olej, někdy i benzín do ohně.
S tím souvisí i nárůst psychických onemocnění, která se dříve nebo později projeví i na fyzickém těle. Je proto důležité na svou duši nezapomínat. Je nutné věnovat se nejen očistě ducha, ale především svému duchovnímu růstu. Jen tak můžeme nastoupit na cestu ke své životní rovnováze, tedy stát se vyrovnaným člověkem.
Ten bývá odolnější proti mnoha chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 vědci konstatovali, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká poruchou duševní rovnováhy. Například žaludeční vředy nebo angina pectoris. Dnes se toto procento blíží téměř stovce. Za tímto tvrzením si stojí především lékaři, kteří se věnují celostní medicíně.
Prášek od bolesti nepomůže
Například lékař Jan Hnízdil tvrdí, že nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, a také o tom, že ve svém životě někde dělá chybu. Aby lékař jeho stonání porozuměl, musí se seznámit s jeho životním příběhem.
„Poznat, jaké má radosti, starosti, rodinný život, vztahy, způsoby odpočinku. Posoudit tedy nejen fyzickou, objektivní stránku, ale také stránku psychickou a sociální, musíme znát všechny souvislosti,“ říká Hnízdil. Teprve pak může podle něj lékař pochopit, proč daný pacient právě teď a právě tímto způsobem onemocněl.
Od toho se pak odvíjí i způsob léčby. Doslova tedy platí, že jak člověk žije, tak také stůně. „Pokud nezmění způsob svého chování a života, nemá šanci se uzdravit. Na tom je postavená komplexní medicína,“ upozorňuje Hnízdil.
Na mnoho lidí doléhá společenská atmosféra a stresuje je. „Začnou stonat, takzvaně somatizovat svou životní situaci. Přicházejí do ordinací, stěžují si na tělesné potíže a chtějí po nás, abychom je léčili. Ale tady je potřeba léčit společenské podmínky, ve kterých žijí a jež jsou hlavní příčinou jejich problému,“ vysvětluje lékař.
Ten od pacientů často slýchává: „Ano, pane doktore, máte pravdu, mám to ze stresu, náporu práce, špatných vztahů, jedno vedle druhého.“ Hnízdil jim nabídne: pokud se chcete uzdravit, musíte aktivně spolupracovat a chybu odstranit. Pokud to z jakéhokoli důvodu odmítnou, nabízí se druhá cesta, tedy léčení a užívání léků. „Proti bolesti hlavy, proti úzkosti, proti depresi, proti překyselení žaludku. To je ale jen odsouvání problému. To není řešení příčiny. Všeho do času, ono se to pak někde objeví,“ opět Hnízdil varuje.
Nehodnoťme ostatní
Abychom sami na sobě poznali, že máme k vyrovnanosti daleko, a tudíž se řítíme mílovými kroky k nějaké nemoci, stačí u sebe rozpoznat jen několik z následujících příznaků.
Jsme příliš napjatí, cítíme se snadno stísnění otázkami jiných, zvláště cizích lidí. V případě nečekaných či nepříjemných situací se potíme, třesou se nám prsty, nejsme schopni sedět v klidu, vrtíme se.
Jsme popudliví, úzkostliví, vztahovační. Na kritiku reagujeme negativními emocemi. Vždy ji bereme jako útok na svou osobu, ať už jsou výtky oprávněné, či nikoli. Pokud není vše podle našich představ, dáváme to svému okolí řádně najevo. Lomcuje s námi vztek, pokud se naše okolí nezmění k našemu vysněnému obrazu. Když jsme ve stresu, jsme nelaskaví k lidem, kteří s naší situací nemají nic společného.
Řekli jsme si tedy, že většina nemocí má původ v psychické nerovnováze. Stejně tak jsme si popsali, jak se může projevovat. Jaké jsou další příznaky disharmonie a co s tím můžeme dělat?
Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je důležité, jak vnímáme ostatní. Existuje několik běžných chyb v tomto směru.
Autoprojekce je vlastně promítání sama sebe do druhých. Své vlastní chyby vidíme jako chyby těch druhých. Protikladem autoprojekce pak je, když pozorovatel hodnotí vlastnosti druhých opačně než své vlastní. V obou případech to tak či onak znamená, že za všechno mohou ti druzí.
Dalším problémem je, že když na nás někdo působí pozitivně nebo negativně, máme tendenci přehlédnout u něj vlastnosti opačné. Člověku, kterého máme rádi, přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít. Naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi, je tomu přesně naopak.
Rovněž dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o člověku. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají a jsou nám blízcí. Například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy a podobně.
Někdo zase hodnotí a vnímá především estetickou hodnotu člověka, tedy jak vypadá. Jiný jeho praktickou použitelnost, tedy co od něho může získat, další jeho inteligenci, tedy co se od něho může dozvědět. A ten nejvyspělejší pak vnímá charakterovou úroveň, tedy co mu dá přítomnost určitého člověka pro jeho duševní obohacení.
Všichni muži nejsou stejní
Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka ovlivní také to, co jsme o něm už slyšeli. Máme-li informaci, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské.
Někdy máme sklon všechno generalizovat. Všichni muži jsou stejní, všechny ženy jsou stejné. Či macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí nebo tlouštíci bývají srdeční.
Abychom tedy nastoupili cestu ke své duševní rovnováze, je zapotřebí provést inventuru výše uvedených chyb a ověřit, zda se jich také nedopouštíme.
Ideální by bylo, kdybychom každý večer rekapitulovali své vlastní chování a jednání během dne. Můžeme si psát deník. Budeme sledovat projevy svých emocí přímo během stresující události tak, aby nás emoce příště neovládly. To ovšem neznamená, že je máme potlačovat. Máme je pouze mít pod kontrolou, abychom to byli stále my, a ne někdo jiný, kdo si potřebuje například na někom vylít zlost.
Ideální je zeptat se svých přátel, co si myslí o našem jednání.
Je třeba si zkrátka uvědomit, že svět jen odráží to, co je v nás. Pokud budeme tedy zlí na svět, bude i svět zlý k nám. Pokud k němu budeme laskaví, bude i on laskavý k nám. A tak se realita začne více podobat našim přáním. Ale jen pokud budou upřímná, od srdce. Pokud ovšem budeme chtít svět násilím přizpůsobit svým utkvělým představám, nikdy se nám duševní rovnováhy dosáhnout nepodaří. Tak to je.
Autor: amber
Zdroje
Zdroj: www.energiezivota.com
