Přehled a porovnání anomálních náboženských zážitků

Stručný obsah. Anomální náboženské zážitky, jako glosolálie či mimotělní zkušenost, se objevují u zdravých lidí i v některých patologických stavech. Mohou mít transformační vliv, souviset se změněnými stavy vědomí a zůstávají na pomezí vědy, psychologie i spirituality.

Mgr., Bc. Julia Sellers, BA (Hons), BDiv., BCL., BC., Dcn., MACCPH: soukromá praxe integrálního duševního zdraví, anomální kognice a propojení vědy, spirituality a společnosti (Bratislava, Slovenská republika)

Stručný přehled a porovnání některých anomálních náboženských zážitků

Abstrakt. Anomální lidské zkušenosti (Anomalous Human Experiences – AHE), jako je glosolálie a další náboženské prožitky, jsou poměrně často zažívány jak zdravou, tak i patologickou populací. Tento článek poskytuje stručný přehled fenomenologie i sémiologie AHE, jako jsou glosolálie a mimotělní zážitky (OBE), a jejich možných společných charakteristik. Dále popisuje anekdotický případ glosolálie. Článek se také krátce zabývá možnými transformačními prvky i patologickými rysy výše uvedených AHE.

Klíčová slova: anomální lidské zážitky, glosolálie, mimotělní zážitky, transformační potenciál, patologie.

Glosolálie, definovaná jako dar mluvení jazyky, existuje již od biblických dob: „Kdo mluví jazyky, buduje sám sebe…“ (1 Kor 14,4); „Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, ale k Bohu.“ (1 Kor 14,2). Glosolálie je považována za praxi, při níž jsou jedinci schopni mluvit jazyky, které neznají. Nejčastěji se vyskytuje v letničním a charismatickém křesťanství. Fenomén glosolálie zůstává obtížně uchopitelný a současná věda mu zatím jen omezeně rozumí.

Glosolálie je obecně definována jako forma jazyka postrádající sémantický kontext. Tento typ řeči se obvykle skládá ze samohlásek, které mají jasnou zvukovou podobu, ale nedávají smysl (Samarin, 1972). Goodman (1969) popisuje glosolálii jako nekomunikativní chování ve formě vokalizace, způsobené mimo jiné disociativním stavem, který lze ztotožnit s transem. Cartledge (2002) tvrdí, že z teologického hlediska může být glosolálie charakterizována jako svátostná a trinitární. Dále uvádí, že glosolálie tvoří důležitou součást Božího království (Cartledge, 2002). Jiní autoři zkoumali glosolálii jako součást náboženských charismat a jako formu transcendentní komunikace, která ovlivňuje náboženskou konverzi (Holm, 1991). Johnson (2010) předpokládá, že glosolálie je implicitně naučené posvátné chování. Yong (1998) považuje glosolálii za formu božské řeči, která vede k proměněnému svědectví těch, kdo jí praktikují. May (1956) uvádí, že glosolálie a příbuzné jevy se často objevují během šamanských rituálů. Identifikoval až šest různých typů glosolálie a dalších řečových fenoménů vyskytujících se během šamanských extatických rituálů. Hempel a kol. (2002) provedli první studii glosolálie ve forenzním prostředí. Studie dospěla k závěru, že glosolálie souvisí s mánií a bludy náboženské a sexuální povahy.

Získejte plné znění tohoto článku v PDF souboru, který obsahuje:

• 7 tiskových stran formátu A4
• 3 barevné obrázky
• název článku, abstrakt a klíčová slova navíc též v angličtině
• obálku 49. čísla, jeho obsah a krátké medailonky všech autorů tohoto čísla.

Zdroje

1. American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and statistical manual of mental disorders: DSM-5 (5^th). Washington, DC: American Psychiatric Association.
2. Beauregard, M., Paquette, V. (2006). Neural correlates of a mystical experience in Carmelite nuns. Neuroscience Letters, 405(3),186-90.
3. Bennet-Hunter, G. (2015). Divine Ineffability. Philosophy Compass,10(7), 489-500. doi:1111/phc3.12234
4. Berkovich-Ohana, A., Ziderman, Y., Glicksohn, J., & Goldstein, A. (2013). Alterations in the sense of time, space, and body in the mindfulness-trained brain: a neurophenomenologically-guided MEG study. Frontiers in Psychology.,4, 912. doi: 10.3389/fpsyg.2013.00912
5. Blanke O., Landis T., Spinelli L., & Seeck, M. (2004). Out‐of‐body experience and autoscopy of neurological origin. Brain, 127 (2), 243-258. doi: 10.1093/brain/awh040
6. Brugger, P., & Regard, M. (1997). Illusory Reduplication of One’s Own Body: Phenomenology and Classification of Autoscopic Phenomena. CognitiveNeuropsychology, 2(1), 19-38. doi: 10.1080/135468097396397
7. Dalších 51 zdrojů najdete v zakoupeném PDF.

Celý článek