Vesmírné zákony života

Lidstvo žije v prostoru vesmíru, který je sám umístěn v jiných vesmírech a který také paralelně koexistuje s jinými vesmírnými prostory v různých dimenzích. Všechny tyto prostory se vzájemně do určité míry ovlivňují, ale zároveň také představují samotné světy, které se řídí ve svém vnitřním prostoru vlastními zákony a pravidly. V každém vesmíru platí určité zákony, kterými se fungování v tomto prostoru zákonitě řídí a které zajišťují správný a plynulý chod energií a bezproblémové bytí člověka. Pokud je jakákoli z těchto části porušena nebo dlouhodobě narušena, vytváří se nerovnováha, která způsobuje stagnaci energií, jejich vybočení z rovnováhy a negativní změny v prostoru.

Nenajdete zde klasicky popisované „vesmírné zákony“, ale souhrn základních hodnot a principů fungování našeho světa, kterými bychom se, pokud chceme zůstat v harmonii, měli řídit:

1. Vše, co vzniklo, musí jednou také zaniknout.
2. Vždy máme na výběr, a to i v zdánlivě neřešitelných situacích (např. nehoda při které dojde k postižení. Nemohli jsme ovlivnit nehodu a její následek, ale můžeme si vybrat, jak se k této situaci postavíme = vztek, rezignace nebo výzva pro náš další duchovní růst)
3. Žít v souladu s prostředím, ve kterém se nacházíme – neničit jej, neplenit. Využívat jeho darů, ale zároveň se o něj starat, neboť nám slouží.
4. Nečinit druhému to, co nechceme, aby bylo činěno nám.
5. Nezasahovat do chodů přírody, ale snažit se poznat, pochopit a porozumět jejím zákonitostem a pochodům. Fungovat v souladu s nimi.
6. Být si vědom toho, že vše, co vysílám – zlá myšlenka, špatný skutek, pomoc druhému, se mi vrací (ať již v jakémkoli čase, prostoru nebo podobě).
7. Přijmout, že vše na světě má dvě strany (např. alkohol – může sloužit jako výborný prostředek pro rychlé zahřátí či uvolnění, ale také může člověka zotročit do těžké závislosti / oheň – dobrý sluha, ale zlý pán / výhra v loterii – můžeme vyhrané peníze použít pro dobré účely, nebo nám výhra může rozbít blízké vztahy a zkazit charakter apod.).
8. Vědět, že každá akce má svoji reakci a každý následek má svoji příčinu.
9. Nemáme právo nikoho soudit, neboť nevíme, co ho k jeho jednání vedlo, ani jak bychom se my sami chovali v jeho situaci.
10. Věci, které se dějí, nemůžeme změnit dříve, než je přijmeme (nejsme schopni přijmout děj, který se odehrává jako fakt. Např. nejsem spokojená v práci – situace se nemůže změnit do doby, než si přiznám tuto skutečnost a přestanu proti ní bojovat, ale přijmu ji jako fakt, který právě teď je. Teprve poté mohu stanovit kroky k její změně a začít ji měnit).
11. Vycházet z faktu, že vše je v neustálém pohybu, kmitá a mění se. Proto jakákoli změna je možná, bez ohledu na to, jak nereálná se zdá. Pokud něco stojí, nevyvíjí se, rozpadá se, hnije (např. stojatá voda).
12. Vědět, že jak myslíme a jak emočně reagujeme na určité podněty a situace (vztek / radost), tak budeme žít. Pokud budeme stále smutní nebo zlostní, budeme přitahovat a vytvářet si stále nové a nové tomu odpovídající situace.
13. Změnit můžeme jen sami sebe. Druzí svoji změnu musí chtít, musí dospět do bodu, kdy pro ně bude smysluplná, přínosná a kdy budou sami cítit, že jsou na ni připraveni.
14. Jsme povinni respektovat právo na život každého jiného živého tvora. Nemáme právo pochybovat o jeho smysluplnosti zde (např. když někdo o mentálně nebo fyzicky postiženém jedinci řekne, že nemá smysl, aby tu byl – hluboce se mýlí, neboť tento člověk může být velikým učitelem pro ostatní a má zde svůj úkol, stejně tak, jako každý jiný).
15. Máme veškerou zodpovědnost za naše činy, slova, záměry a myšlenky.
16. Boj vytváří boj, konflikt jen další konflikt. Cokoli chceme vyřešit, prosadit, druhým představit jako svou pravdu, můžeme, ale pouze v mezích dialogu. V momentu, kdy přecházíme do agrese, odevzdáme se temnotě a dar ducha se vytrácí.
17. Vše na světě potřebuje být v rovnováze – proto, když něco dostaneme, jinde muselo být ubráno. Pokud jeden pláče, jiný zrovna prožívá štěstí. V určitém místě na zemi prší, jinde svítí slunce. Jeden se rodí, druhý zrovna umírá.
18. Všichni jsme součástí jednoho celku a cokoli se týká někoho na druhém konci světa, se nějakým způsobem dotýká následně i mě samého.

Život je dokonalým tvůrcem a učitelem o jehož pochopení a zvládnutí se budeme snažit celý náš život. Ale právě tato snaha je onou krásnou cestou, které je cíl:-).

Šťastnou cestu a mnoho radosti na ní, vám přeje Martina.

Lubná u Poličky

Zdroje

www.astragal.cz