Je čtvrtek odpoledne a na lehátku leží kolega, kamarád, který ke mně přišel již na čtvrté ošetření. Zhruba po čtvrthodince práce se ho ptám, jak se zrovna cítí, a on najednou: „Pšššš, ticho, teď mě neruš, zrovna procházím porodními cestami. Znovu prožívám svůj porod.“
OK, říkám si, zřejmě se odehrává jeden ze scénářů, o kterém nám na seminářích kraniosakrální osteopatie (KSO) a základech biodynamiky povídal náš lektor Radek Neškrabal. Tak přece to funguje, a tak brzy, po třech seminářích, úžasné! Otázkou teď je, kdo je více překvapený: klient, nebo „terapeut“? Když jsem se na začátku roku stal žákem této metody, jak pomoci tělu i duši uzdravit traumata, která jsme utržili za svůj dosavadní život včetně prenatálního období, vůbec jsem netušil, jak mocná tato metoda může být. Radek Neškrabal se jí zabývá už více než čtvrt století, studuje ji, praktikuje, vzdělává a podporuje nové zájemce o tuto profesi. Ve světě je známá už po desítky let. V některých zemích je již hrazena i zdravotními pojišťovnami. V České a Slovenské republice roste její obliba rok od roku právě pro její široký terapeutický záběr, neinvazivní charakter a vysokou úspěšnost.
Historie oboru
Historie této krásné metody sahá až na konec 19. století. Lékař, chirurg a spisovatel Dr. Andrew Taylor Still už tehdy hledal možnosti, jak změnit lékařské postupy, které namísto léčení samotné příčiny nemoci pouze potlačovaly její symptomy a často přinášely pacientům značné obtíže. Občas způsobovaly více škody než užitku. Nezdá se vám tohle odněkud známé? Jak velká je úspěšnost moderní medicíny v léčbě chronických stavů? Dá se zde hovořit o opravdové léčbě, nebo jde stále jen o potlačování příznaků? Samozřejmě, lékařská věda, diagnostika, chirurgie i biochemie se za tu dobu posunuly o obrovský kus kupředu. Péči moderní medicíny v opravdu akutních případech můžeme bezesporu považovat za téměř zázračnou. Nicméně o opravdovém uzdravení chronických potíží s její pomocí můžeme mluvit jen výjimečně. Dr. A. T. Still byl zakladatelem školy osteopatie ve státě Missouri v roce 1892 (American School of Osteopathy – dnes A. T. Still University). Dalšími lékaři, kteří stáli u zrodu kraniosakrální osteopatie, byli Rollin E. Becker, Dr. William Garner Sutherland, Dr. John E. Upledger a další. Sutherland byl prvním člověkem, který popsal rytmické změny tvarů kostí a lebky (krania). Další představitelé pak rozšířili tento obor o biomechaniku a biodynamiku, která staví na skutečnosti, že lidské tělo z větší části sestává z tekutin.
Jak mi může jako klientovi KSO a biodynamika pomoci?
Právě z toho důvodu, že naprostá většina našich nemocí je primárně způsobena nerovnováhou v nervovém systému, je kraniosakrální terapie účinná ve velmi širokém rozsahu potíží. Již zmíněný kraniosakrální rytmus (CRI) je jedním z „parametrů“, kterým trénovaný praktik KSO pomocí jemného doteku naslouchá a podporuje jeho vyladění. Vnímá a vyrovnává napětí ve fasciích i nervovém systému a vyrovnává jemné tlaky tekutin v těle. Při takové práci se současně uvolňují bloky způsobené dávnými traumaty, nepřijetím různých životních situací, ale také úrazy. V průběhu uvolňování je velmi důležitá podpora terapeuta a pocit bezpečí je v takovou chvíli pro míru úspěchu daného ošetření určující. Tělo má totiž přirozenou schopnost se všech nežádoucích zápisů z traumat samo zbavovat, ale potřebuje k tomu klid a bezpečí. Současný životní styl většiny populace však náš nervový systém téměř neustále zatěžuje, a tak tato traumata s přibývajícími léty převážně jen akumuluje.
Během ošetření se klient ponoří do hluboké relaxace, kde se jeho tělo potká s takzvanou základní matricí, ve které jsou uloženy informace o tom, jak má vypadat naprosto zdravé tělo i nervový systém. Podle této matrice pak probíhají samouzdravovací procesy mnohem rychleji než v aktivním životě. Mnohdy při ošetření vyjdou na povrch emoční bloky, které si v sobě pěstujeme po mnoho let, často z raného dětství, ale také z prenatálního období a porodu. Teprve poté může nastat uvědomění, přijetí a následné rozpuštění emočních traumat.
Jak jsem se k této metodě dostal a co mi dalo její studium a praktikování?
Každý aspoň trochu vnímavý člověk si určitě všiml, že se mu v životě stávají různé „shody náhod“, které ho posouvají k poměrně zásadním životním rozhodnutím. Nejinak tomu bylo i v případě, kdy ke mně doslova přišla možnost kraniosakrální osteopatii studovat. Má tehdejší partnerka měla tuto metodu ve svém portfoliu nabízených služeb a mě už pouhý název terapie přitahoval svým jménem. Co přesně znamená, jsem vůbec netušil. Od partnerky jsem se tenkrát dozvěděl jen: „Tohle je přesně pro tebe. To se musíš jít učit! A kdyby tě to náhodou opravdu nezaujalo, čemuž nevěřím, mít možnost pobývat s Radkem Neškrabalem a nasát do sebe od něj jeho obrovskou životní moudrost, ti bude v životě i tak prospěšné.“ Stalo se obojí. Terapie samotná, přístup našeho lektora a jeho dvou asistentek Hanky a Inky mě bez nadsázky pohltily a celoroční výcvik mi, stejně jako mým spolužákům, změnil kvalitu života nevídanou měrou. Znatelně jsem si prohloubil svou citlivost, vnímavost a schopnost naslouchat problémům jiných lidí. Nechat každému právo na jeho způsob prožívání dané situace a poskytnout mu podporu a pocit bezpečí pro potýkání se s jeho stíny mi umožnilo vpustit do života novou úroveň pokory a nadhledu, ale také schopnost nechat zodpovědnost za svůj život a jeho kvalitu u klienta a nepřebírat ji na svá bedra.
Samozřejmě život přináší stále další a nové situace, které i mně pomáhají vykutat z hloubi podvědomí dávno zastrčená a pečlivě ukrytá traumata, jež tam tiše doutnala a doutnají, čekající na příležitost okořenit mně i mým blízkým život nepředvídatelnými reakcemi vycházejícími z pocitu strachu a nepochopení. Takže jak setkávání s klienty, tak blízký život s členy mé milované rodiny mě stále vedou k dalším a dalším možnostem vytahování, uvědomování a uzdravování mých starých kostlivců ze skříně.
S úctou, respektem a láskou za vše děkuji.
Autor: Radek Chrobok
