Odborné názvy sociopat nebo psychopat často vyvolají v naší mysli představu sadisticky násilnických jednotlivců, například Teda Bundyho, nebo fiktivní postavy Hannibala „Kanibala“ Lectera z knihy a filmu Mlčení jehňátek. Já si ale myslím, že hlavní charakteristická vlastnost sociopatů ve skutečnosti zahrnuje mnohem širší spektrum jednotlivců, než si většina z nás umí představit. Sociopat, bez svědomí nebo citů pro druhé, je skutečně zabrán sám do sebe a společenská pravidla pro něj nemají sebemenší smysl. Dle mého mínění většina z nás zná nebo přišla do styku se sociopatickým jednotlivcem, aniž bychom o tom věděli. [Wendy Koenigsmann] Uvádíme výňatky převzaté z výzkumu skupiny Quantum Future Group na stránkách Cassiopaea.org.
Psychopat – Maska příčetnosti
Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádnou omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením ani jednou jedinkrát po celý svůj život, bez ohledu na to, jak moc sobecký, škodlivý nebo nemorální skutek jste učinili.
A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž, kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek jako důvěřiví hlupáci.
Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy.
Vaše touhy nejsou omezeny vinou nebo studem a nikdy se vám nestane, že by se druzí vzepřeli vaší chladnokrevnosti. Ledová voda ve vašich žilách je tak podivná, zcela mimo jejich osobní zkušenosti, že zřídkakdy jen vytuší váš skutečný charakter.
Jinými slovy, jste zcela osvobozeni od vnitřních omezení a vaše nespoutaná svoboda dělat si, co chcete, bez soužení svědomí, je vhodně skrytá okolnímu světu.
Můžete dělat cokoliv, co se vám zachce, a přesto vaše podivná výhoda nad většinou lidí, tedy těmi, kteří jsou vedeni svým svědomím, zůstane pravděpodobně skrytá.
Jak budete žít svůj život?
Co budete dělat se svou ohromnou a skrytou výhodou a s tím odpovídajícím znevýhodněním ostatních?
Odpověď převážně náhodně záleží na vašich touhách, protože lidé nejsou stejní. Ani ti naprosto bez výčitek svědomí nejsou stejní. Někteří lidé – a nezáleží na tom, zda mají svědomí – dávají přednost lehkosti setrvačnosti, zatímco jiní jsou plní snů a divokých ambicí. Někteří lidé jsou skvělí a talentovaní, někteří jsou přihlouplí a většina, ať už se svědomím, nebo bez něj, je někde mezi. Lidé jsou násilní či mírumilovní, osoby motivované touhou po krvi i ti, kteří nemají podobné choutky.
Za předpokladu, že vás nikdo nezastaví silou, můžete dělat cokoliv.
V případě, že se narodíte ve správné době, s jistým přístupem k rodinnému bohatství, a jestliže máte zvláštní talent pro burcování nenávisti a pocitu nedostatku u jiných lidí, můžete zařídit smrt velkého počtu nic netušících lidí. S dostatkem peněz to můžete dokázat s odstupem, usazeni v bezpečí, a sledovat to s uspokojením.
Šílené a děsivé – a pravdivé, asi u 4 procent populace…
Vysoký výskyt sociopatie v lidské společnosti má hluboký vliv na zbytek nás, kteří musíme žít na této planetě, tedy i na ty z nás, kteří nebyli klinicky traumatizováni.
Jednotlivci, kteří tvoří zmiňovaná 4 procenta, vysávají naše vztahy, naše bankovní konta, naše úspěchy, naše sebevědomí, náš mír na zemi.
Přesto překvapivě většina lidí nic neví o této poruše. Nebo v případě, že o ní vědí, myslí pouze v rámci násilnické psychopatie – vrazi, sérioví vrazi, masoví vrazi – lidé, kteří opakovaně a jasně porušili zákon a kteří, v případě, že jsou chyceni, jdou do vězení, nebo možná jsou dokonce usmrceni naším právním systémem.
Obecně si nejsme vědomi, nebo obvykle nerozpoznáme, vysoké množství nenásilných sociopatů mezi námi, kteří často nejsou očividnými narušiteli zákona a proti kterým náš oficiální právní systém poskytuje mizivou obranu.
Většina z nás neuvidí žádné spojení mezi plánováním etnické genocidy a řekněme lhaním bez pocitu viny našemu šéfovi o spolupracovníkovi. Přesto se z psychologického hlediska jedná o totéž. A je to navíc hrůzné. Jednoduché a hlubokomyslné: společným jmenovatelem je nepřítomnost vnitřního mechanismu, který nám dá pár facek, pocitově řečeno, když se rozhodneme způsobem, který je z našeho pohledu nemorální, neetický, nedbalý nebo sobecký.
Většina z nás se cítí lehce provinile, jestliže sníme poslední kus dortu v kuchyni, natož jak bychom se cítili, kdybychom se záměrně a metodicky zaměřili na ubližování jinému člověku.
Ti, kteří nemají žádné svědomí, jsou skupinou pro sebe, ať už jde o vraždící tyrany nebo bezcitné společenské ostřelovače.
Přítomnost či nepřítomnost svědomí tvoří zásadní lidský předěl, prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce pohlaví.
Co odlišuje sociopata, který žije z námahy druhých, od toho, který občas vyloupí malý obchod, nebo od toho, který je současným zlodějským baronem – nebo co tvoří rozdíl mezi obyčejným otravou a sociopatickým vrahem – není nic víc než společenské postavení, průbojnost, intelekt, krvežíznivost nebo jednoduše příležitost.
To, co odlišuje každého z těchto lidí od zbytku nás, je naprosto prázdná díra v jejich psychice na místě, kde by měla být jedna ze všech nejvíce vyvinutých polidšťujících funkcí. [Martha Stout, Ph.D., The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů)]
Pro ty z vás, kteří chtějí porozumět psychopatii, je Hervey Cleckleyho kniha The Mask of Sanity (Maska příčetnosti) naprosto nezbytnou studií psychopata, který není nutně typem zločince.
„Příjemný“, „okouzlující“, „inteligentní“, „bystrý“, „působivý“, „inspirující sebevědomí“ a „velmi úspěšný u žen“: tato a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho slavných případových studiích psychopatů. Dále jsou, samozřejmě, „nezodpovědní“, „sebedestruktivní“ a tak dále. Tyto charakteristiky zdůrazňují ohromnou frustraci a záhadu obklopující studium psychopatie.
Zdá se, že psychopati mají velké množství právě těch vlastností, které jsou nejvíce žádoucí pro normální lidi. Ničím nenarušitelné sebevědomí psychopata se zdá být téměř nemožným snem a je obecně tím, o co „normální“ lidé usilují návštěvami kurzů zvýšení sebevědomí. V mnoha případech se zdá být magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená.
Cleckleyho klíčová hypotéza týkající se psychopatů je, že vskutku trpí opravdovou duševní nemocí: hlubokým a neléčitelným nedostatkem emocí. Jestliže cítí alespoň trochu, jde pouze o emoce nejnižšího druhu. Psychopat koná podivné a sebedestruktivní věci, protože následky, které by běžného člověka naplnily studem, znechucením ze sebe samého a hanbou, na něj jednoduše nemají vůbec žádný vliv. Co by pro ostatní znamenalo neštěstí, je pro něj pouhým pomíjivým nepohodlím.
Cleckley zároveň podporuje názor, že psychopatie je poměrně běžná ve společnosti obecně. Shromáždil některé případy psychopatů, kteří obecně normálně fungují ve společnosti jako podnikatelé, doktoři, a dokonce jako psychiatři. Někteří výzkumníci nahlížejí na zločinnou psychopatii – která se často označuje jako antisociální porucha osobnosti – jako na extrém „běžného“ rozměru osobnosti.
My bychom charakterizovali kriminální psychopaty jako „neúspěšné psychopaty“. Z toho samozřejmě vyplývá, že mnoho psychopatů funguje ve společnosti a dokáže si poradit lépe než ti, kteří se dostanou do rukou právního a sociálního systému.
Harrington jde tak daleko, že považuje psychopata za nového člověka, za výsledek vývojového tlaku moderního života. Jiní badatelé tento pohled kritizují a poukazují na opravdová postižení, kterými klinický psychopat také trpí.
Studie „ambulantních“ psychopatů – které nazýváme „zahradní typ psychopata“ – nicméně sotva začala. Velmi málo je známo o nekriminální psychopatii. Někteří výzkumníci nicméně začali vážně zvažovat myšlenku, že je důležité zkoumat psychopatii ne jako umělou klinickou kategorii, ale jako obecnou osobnostní vlastnost napříč celou společností. Jinými slovy, psychopatie začíná být považována víceméně za případ odlišného druhu člověka.
Jednou velmi zajímavou stránkou psychopata je jeho „skrytý život“, který občas není příliš dobře ukryt. Zdá se, že psychopat má pravidelnou potřebu jít na „dovolenou do špíny a ponížení“ stejným způsobem, jakým běžní lidé jedou na dovolenou do střediska, kde si užívají krásného okolí a kultury. Tato potřeba nasvědčuje tomu, že „chovat se jako člověk“ je pro psychopata velmi stresující.
Navíc si můžete přečíst Cleckleyho spekulace o tom, co je „ve skutečnosti v nepořádku“ s těmito lidmi. Je velmi blízko návrhu, že nejsou lidmi v každém ohledu – nemají duši. Tato vlastnost „nepřítomnosti duše“ z nich činí velmi účinné „stroje“. Mohou být velmi talentovaní, mohou psát vědecké práce a napodobovat slova o citech, ale po čase je jasné, že jejich slova neodpovídají jejich činům. Jde o typ člověka, který může tvrdit, jak je zdevastován žalem, a následně odejít na večírek, „aby zapomněl“. Problém je: oni OPRAVDU zapomenou.
Protože jsou velmi účinnými stroji, jako počítač, jsou schopni vykonat složité rutinní postupy za účelem získání podpory ostatních pro své potřeby. Tímto způsobem je mnoho psychopatů schopno dosáhnout v životě velmi vysokého postavení. Pouze časem si jejich společníci začnou uvědomovat, že jejich postup po žebříku úspěchu je založen pouze na porušování práv ostatních. „I přesto, že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopni inspirovat pocity důvěry a jistoty.“
Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu změny.
Zdroje
www.obcan-lomnice.cz
