Myšlenka prý tvoří, a pokud si umíme správně přát, dosáhneme vysněného cíle. Vážně?! Tak proč je kolem nás pořád taková spousta nešťastných a naštvaných lidí? Že by si nepřáli nic hezkého? Nebo to jen neumějí „správně“?
Možná si řeknete: „Ach jo, už je to tu zase, ohrané téma, pořád dokola…“ Ono ale jde o velké a mnohdy, bohužel, ne zcela dobře pochopené téma! Námět stovek či dokonce tisíců knih, nejúspěšnějších bestsellerů posledních let. No řekněte sami, kdo by nechtěl být v životě šťastný? A co vy?
Myšlenka je hybnou silou tohoto světa, čistou energií, kterou vysíláme. Nejde o pouhou domněnku, existuje celá řada vědeckých důkazů. Věděli jste například, že už samotná intenzivní představa nějakého pohybu našeho těla, ovšem umocněná ještě nezbytnou emocí spojovanou s takovým prožitkem, vyvolává v našem těle podobný biochemický projev, jako bychom činnost skutečně vykonávali? A přitom se na konkrétní situaci jen v klidu soustředíme ve své mysli.
Uvedli jsme, že myšlenka je čirou energií. A každá energie, chcete-li akce, vyvolává reakci. Platí tedy známé, že to, co vyšleme, se nám jako bumerang vrátí zpět? Jistě, ale není to tak úplně jednoduché.
Během jednoho dne nám údajně prolétne hlavou něco kolem šedesáti tisíc myšlenek. Je to hodně, nebo málo? To je otázka. Ale určitě je to dost na to, abychom nalezli dostatečnou motivaci k tomu, trochu si v té hlavě „uklidit“. Alespoň co se „zabarvení“ našich myšlenek týče. Zkuste si například představit svou vlastní hlavu. Nebo si ji třeba namalujte. Jak byste si následně přáli ji vybarvit? Které barvy ve vás vyvolávají příjemné pocity? Modrá, růžová, červená, fialová? Zelená? To všechno by klidně mohly být barvy vašich myšlenek.
O co se snažím? Nějak „barvitě“ vám přiblížit energii pozitivních myšlenek. Ty v nás totiž automaticky vyvolávají příjemné pocity. Cítíme se lépe a podobnou energii vysíláme do svého okolí. A také „tam nahoru“. V konečném důsledku pak stejně naladěnou energii přitahujeme. Nevěříte?
Pojďme teď na okamžik zapomenout na onu pomyslnou barvu nějaké konkrétní či nekonkrétní myšlenky. Jen si zkuste vybavit jistou situaci svého života, kdy jste na něco intenzivně mysleli a ono se to splnilo. Možná časem, možná hned. Vždycky totiž záleží nejen na síle vyslaného přání nebo obavy, ale také, a možná především, na emoci, která myšlenku provází.
Co vás na základě předchozího odstavce napadlo? Možná jste si připomněli nějaký hezký zážitek, možná se vám ale na mysl dostala nepříjemná zkušenost. Každý z nás by jistě dokázal najít alespoň jednu situaci, o které by se dalo prohlásit, že byla projekcí naší vlastní myšlenky. Ano, myšlenka přece tvoří. Často však bohužel v náš neprospěch. Nebo ne?
Vraťme se k emocím. Jak už zaznělo, k tomu, aby se nám přání splnilo, jsou kromě samotné myšlenky zapotřebí také ty správné emoce. Pokud si třeba přejete potkat toho „pravého“, je třeba si nejen obyčejně přát. A doufat, že snad někdy… Je zapotřebí udělat víc! Pracovat se svou myslí a myšlenkou a představovat si, že se tak už stalo. Přemýšlet v přítomném čase, hrát si se situacemi, prožívat je. Procházet se, zatím jen ve své hlavě, parkem s vysněným partnerem po boku. Držíte se za ruce, je vám krásně, zamilovaně. Snažte se doopravdy procítit ten pocit štěstí, ačkoli ho zatím ve své realitě neprožíváte. Vysíláte tak totiž zcela konkrétní přání, kreslíte si ve své mysli obraz, tvoříte svou novou přítomnost. Funguje to. Jen je třeba tomu uvěřit.
Důkazem mohou být právě ty výše zmiňované negativní zkušenosti. Bojíte se například, že nebudete moci odjet na dovolenou, protože vaše dítě onemocní? Že vás propustí z práce, protože jste celoživotní smolař? Že po jedné tabulce čokolády přiberete? Že vás partner stejně jednou opustí a najde si mladší, hezčí a štíhlejší? A plní se to? Často ano! A jsme zase u toho. Funguje to a naše myšlenka tvoří.
Snad je to lidskou povahou, nějakým naším chybným nastavením, že dokážeme vytvářet spíše ty nepříjemné věci. Do nich se totiž umíme tak nějak lépe položit, vcítit se, podlehnout negativním emocím a vytvořit dokonalý prostor pro svůj strach. Hluboce si ho prožít, a tím v podstatě vyslat „přání“, ačkoli o přání v tom smyslu, jak jej chápeme, vůbec nejde…
Co z toho vyplývá? Pro každého možná něco jiného. Obecně by se ale dalo říct, že z dlouhodobého hlediska se „vyplatí“ myslet pozitivně a pracovat s tím a na tom, co si přejeme. Konkretizovat naše přání, co nejbarvitěji si představovat situace s nimi spojené, prožívat je tak, jako by už byla splněná. Něco jako procházet se vlastním snem a bez jediné pochybnosti věřit, že se třeba už dnes stane naší realitou.
Autor: IK
Zdroje
Zdroj: www.dama.cz
