Většina z nás se každoročně na jaro více než těší. Zůstává ale smutnou skutečností, že probouzející se přírodu a kvetoucí květiny si neužíváme všichni bez rozdílu, protože pro alergiky, jimž jsou především určeny tyto řádky, začínají na jaře mnohdy nemalé trable.
Pojďme si tedy na alergii společně posvítit a rozklíčovat, co se vlastně pod touto diagnózou skrývá, konkrétně co se děje s naším tělem a proč reaguje alergicky.
Každý ví, že alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na tzv. alergen – látku ve skutečnosti neškodnou, například pyl rostlin, která ale dokáže vyvolat v organismu zánětlivou reakci s dosti nepříjemnými vnějšími projevy. Jelikož naše babičky netušily, že něco takového vůbec existuje, řadíme alergie mezi tzv. civilizační choroby.
Už samotná tato informace nám o alergiích mnohé napovídá a zároveň, mám-li mluvit za sebe, vyvolává spoustu otázek. Proč je alergie fenoménem poslední doby a proč se její výskyt stále zvyšuje? Dle odborné literatury trpí nějakou formou alergie každý třetí Čech!
Jak se říká, „kdo hledá, najde“, a tak i já jsem našla odpovědi na své otázky a nyní bych se o ně ráda podělila.
První odpovědí, která se nabízí, je fakt, že žijeme v mnohem nepříznivějším prostředí než naše babičky. Mám na mysli znečištění všeho druhu – těžkými kovy v ovzduší a půdě počínaje, elektrosmogem konče. Jenže pokud by bylo znečištění jedinou příčinou, musel by mít alergii dříve nebo později logicky každý.
Pátráme-li tedy po dalších souvislostech se zvýšeným výskytem alergií a civilizačním vývojem, narazíme mimo jiné na antibiotika. Osobně vnímám antibiotika jako úžasný objev, díky němuž byla zachráněna spousta lidských životů, a rozhodně není smyslem tohoto článku proti nim brojit, jen poukázat na prostou skutečnost.
Antibiotika mají totiž tu vzácnou schopnost, zjednodušeně řečeno, zabíjet bakterie, nikoli viry. Nesmíme ale zapomínat, že v našich tělech nežijí jenom ty zlé bakterie, které je potřeba zlikvidovat, ale máme tam také ty hodné. Bez nich naopak nelze kvalitně žít, protože zásadním způsobem promlouvají do obranyschopnosti organismu.
Konzumací antibiotik ale bohužel zabíjíme nejen ty špatné bakterie, pokud už nejsou rezistentní, ale i ty nezbytné. A tady už se pomalu dostáváme k jádru problému. Za ideálních podmínek je ve střevech bakteriální rovnováha, takže bakterie mléčného kvašení, tedy ty hodné, nedovolí přemnožit se bakteriím, které rozkládají potravu hnilobnými procesy.
Antibiotika ale bohužel tuto rovnováhu zásadně porušují, čímž dochází k tvorbě hnilobných plynů ve střevech. Tyto plyny pak pronikají oslabenou střevní sliznicí, proč je oslabená, vysvětlím později, do krevního řečiště, kudy doputují až do mozku.
Mozek je sice chráněn hematoencefalickou bariérou proti vstupu nežádoucích látek, ta je ale kvůli velké spotřebě kyslíku propustná pro plyny. Tyto nežádoucí plyny se pak usadí v části mozku zvané lobus parietalis a právě toto centrum rozhoduje o alergických reakcích, přičemž další úsek – lobus occipitalis – rozhoduje, na co budeme alergičtí.
Jak jistě tušíte, takto jednoduché to úplně není. Antibiotika bral někdy v životě každý z nás a zdaleka ne každý má alergii. Aby totiž nebezpečné plyny mohly proniknout střevní stěnou, musí být tato stěna oslabená.
Na tomto místě je třeba podotknout, že následující řádky jsou zároveň vysvětlením, proč moderní západní medicína neumí alergie řešit a čínská, východní, ano. Západní medicína totiž nepracuje s energiemi, zatímco čínská medicína ví, že za stav sliznic, tedy i střevní sliznice, v těle zodpovídá slezina společně se svými „parťáky“ žaludkem a slinivkou.
V důsledku žalostné životosprávy většiny z nás jsou zrovna žaludek a slinivka velmi oslabovanými orgány. Jejich ubývající energii musí vyrovnat slezina, a tudíž jí nezbývá energie na podporu sliznic. Důležitým faktem zároveň je, že sliznice pokrývají veškeré dutiny. Máme tedy nejen sliznici střevní a nosní, ale například i sliznice pohlavních orgánů nebo cév.
Důsledky poškození cévní sliznice by byly tématem na jiný článek, ale jen pro zajímavost – i za těmito problémy stojí slezina.
Prozradím-li navíc, že slezina, moderní medicínou tak opomíjený orgán, zodpovídá také za stav šlach, vazů, lymfy, částečně krve a hormonálních žláz, je jasné, že alergie bývá pouhou špičkou ledovce, co se týče zdravotních problémů alergiků.
Tyto problémy se bohužel ještě prohlubují používáním antihistaminik, tedy látek potlačujících tvorbu histaminu. Histamin je látka podílející se na tvorbě zánětů a zánět je obranná reakce organismu, která přitahuje určitý druh bílých krvinek do centra infekce. Potlačením tvorby histaminu si tedy můžeme přivodit problémy kdekoliv v těle, kde bylo zapotřebí zlikvidovat bakteriální či virovou infekci.
Ze své biorezonanční praxe také vím, že:
- 99 % lidí má zatíženou slezinu, ať již bakteriální či virovou zátěží, nebo těžkými kovy či jinými toxiny.
- Dokud se nevyčistí slezina, a tím se nenapraví její energie, nemůže dojít k trvalému odstranění alergie, ačkoli vyčistíme již zmíněná mozková centra.
- Na základě přesné diagnostiky a při dodržení jednoduchých detoxikačních postupů dochází v relativně krátké době k úplnému ústupu alergie.
Relativně krátkou dobou mám na mysli cca 2–3 měsíce, což je ve srovnání s dobou, po kterou alergik trpí nejrůznějšími symptomy, krátký časový úsek. Chceme-li si tedy jaro užívat plnými doušky, je potřeba začít s detoxikací nejpozději v únoru. Mnozí lidé ale trpí celou sezonu, takže se jim vyplatí začít kdykoliv.
Navíc, přijde-li alergik uprostřed sezony, máme prostředky, jak mu ulevit přírodní cestou i bez antihistaminik. Jednou z možností je výroba tzv. antialergenu, kdy biorezonanční přístroj nejprve změří frekvence alergenu, řekněme pylu lípy, a poté tyto frekvence otočí a nahraje je do čistých homeopatických kuliček. Užíváním těchto kuliček se vyruší vliv alergenu.
Další možností je frekvenční posílení přímo výše jmenovaných orgánů nebo úleva pomocí homeopatik. Každý rok se raduji společně se svými klienty z úlevy, kterou jim díky těmto alternativním metodám dokážeme zprostředkovat. Je přece dobré vědět, že není třeba trpět, dvojnásob to platí u dětí.
Autor: Kateřina Laurincová – terapeutické centrum ROVNOVÁHY, www.rovnovahy.cz
