David R. Hawkins, autor knížky Moc versus síla, přichází s pronikavým vysvětlením fungování lidských emocí, síly, moci, osobního růstu i rozvoje celé společnosti. Pomocí kineziologické metody dvacet let měřil duševní stavy lidí na celém světě v různých situacích, čímž dospěl k následující škále. Pouhé zapamatování si a pochopení této tabulky může vnést do vašeho života čerstvý vítr a opuštění starých vzorců prožívání. Proč? Protože se za své prožívání můžeme rozhodnout převzít zodpovědnost.
Názor na život / Úroveň / Měřítko / Emoce
- Je / Osvícení / 700–1000 / Nepopsatelné
- Dokonalý / Mír / 600 / Blaženost
- Úplný / Radost / 540 / Klid
- Prospěšný / Láska / 500 / Úcta
- Smysluplný / Rozum / 400 / Pochopení
- Harmonický / Přijetí / 350 / Odpuštění
- Nadějeplný / Ochota / 310 / Optimismus
- Uspokojivý / Neutralita / 250 / Důvěra
- Přijatelný / Odvaha / 200 / Potvrzení
- Náročný / Hrdost/pýcha / 175 / Pohrdání
- Nepřátelský / Hněv / 150 / Nenávist
- Nesoucí zklamání / Touha / 125 / Žádostivost
- Děsivý / Strach / 100 / Úzkost
- Tragický / Smutek / 75 / Lítost
- Beznadějný / Apatie / 50 / Zoufalství
- Zlý / Vina / 30 / Obviňování
- Bídný / Stud / 20 / Pokoření
Každý duševní stav je spojen s převládající hlavní emocí. Na nejnižší úrovni se nachází stud, tedy pocity zahanbení, zavržení a totálního pokoření – například u obětí znásilnění. Nacházet se trvale v tomto duševním stavu se podobá nesnesitelnému peklu. Druhou nejnižší emocí je vina – a tak dále postupujeme stále výš. Být smutný je například o něco výše než být apatický. Čili rozplakat se a dát průchod smutku je lepší než necítit pod apatickou vrstvou „nic“. V danou chvíli to vlastně zvýší „naši vibraci“.
Důležitým mezníkem je úroveň 200. Pod ní se vyskytujeme ve sféře převládajících destruktivních emocí, v nichž člověk potřebuje čerpat energii zvenčí, z vnějšího systému, od druhých lidí. V této úrovni se podle Hawkinse nachází cca 85 % populace. Nicméně i zde jsou důležité rozdíly. Úroveň pýchy – hrdosti (175) prý odpovídá morální síle, atmosféře, na níž stojí americké námořnictvo. Pýcha – hrdost či emoce spojené s nacionalismem a patriotismem sice nejsou úplně konstruktivní emoce, nicméně jde stále o poměrně „kvalitní“ duševní stav oproti úrovni hněvu, strachu, smutku či apatie. Proto povzbuzování národnostního cítění může mít pro určitou vrstvu lidí pozitivní dopad – například fandit fotbalu je lepší než zažívat ve slumu pocity zmaru a ufetovat se.
Klíčovým momentem je okamžik odvahy: odhodlání, nasazení (200). To je moment, kdy se zvedneme z pohovky a jdeme vstříc změně, přičemž sami vytváříme energii k pohybu. Nad úrovní 200 převládají pozitivní, konstruktivní emoce, při nichž člověk spíše energii generuje a vyzařuje směrem do okolí. Úroveň neutrality (250) odpovídá zhruba rčení „žít a nechat žít“ a koresponduje s laděním „české kotliny“ oproti – dejme tomu – „nacionalističtějším“ Polákům či Slovákům. Přes úrovně ochoty, tedy vstřícnosti, slušnosti a aktivní ochoty někomu prospět, která možná zase převažuje na západ od nás (310), a úroveň přijetí, dejme tomu stavu hluboké akceptace všeho, co je (350), se dostáváme k úrovni rozumu (400), čisté inteligence.
Podle Hawkinse najdeme mnoho géniů, jako byli Newton, Einstein, Descartes nebo Sigmund Freud, právě na úrovni 499, tedy na nejvyšší dosažitelné metě racionality, protože na úrovni 500 přichází další zlomový bod. Je jím hranice prožívání a vyzařování nepodmíněné lásky ke všemu, co existuje – vkročení na supraracionální úroveň přístupu k životu.
Na úrovni 600 se již člověk nachází ve stavu blaženého, odpoutaného míru a hlubokého klidu, odkud se všechno dění začíná jevit jako jediné všudypřítomné Já. Úroveň 700–1000 označuje Hawkins jako „osvícení“, slovy nepopsatelnou úroveň bytí, vyzařování a vnímání.
Stavy pod úrovní 200 Hawkins popisuje spíše jako založené na principu síly. Myslí tím sílu ve smyslu soupeření, konfliktu – „kdo z koho“ – sílu ve smyslu důrazu na brutální, na ego zaměřenou fyzickou sílu. Síla pod úrovní 200 vždy vede k protireakci síly komplementární. Agrese vždy plodí další agresi, nacionalisticky motivovaný čin vede k obdobné protireakci z druhé strany a na stejné energetické hladině.
Proto Hawkins upozorňuje, že politické systémy založené na násilné, silové represi drog či kriminality nemohou jevy, s nimiž bojují, nikdy vymýtit, neboť se energeticky nacházejí na stejně nízké úrovni fyzické represe a síly. Dokonce takové prostředí samy generují. A proto se totalitní režimy nakonec samy „rozloží zevnitř“.
Nad úrovní 200 přichází do života to, co Hawkins nazývá „moc“. Mocí rozumí nadosobní, neduální energii spojenou se zesílenou kvalitou uvědomování si a prožívání pravdy. Moc dává člověku vnitřní sílu, která není založena na destruktivních emocích. Naopak mu propůjčuje autoritu, mravní převahu, nikoli však moralizování či odsuzování, vnitřní oporu a legitimitu ke konání, která utváří daleko kvalitnější životní podmínky a společenskou atmosféru. Gándhí prý na úrovni 700 „zpacifikoval“ anglickou armádu na úrovni „pouhé“ fyzické síly 170.
„Moc versus síla“ tedy znamená, že vnitřní pravdivost člověka, uměleckého díla, myšlenkového směru či záměru převyšuje svým účinkem a trváním v čase sílu založenou na fyzickém násilí a sobectví. Díky této teorii také můžeme pochopit, proč může méně početná armáda vítězit nad armádou početnější – pokud bojuje se „silnější morálkou“, čili úroveň její vnitřní pravdivosti je „mocnější“ než „fyzická“ síla protivníka. Vietnam versus USA, Británie versus Německo. Mimochodem, je pozoruhodné, že raketový ekonomický vzestup USA v letech 1800–1975 od doby vietnamské války začíná slábnout, jako kdyby USA v té době ztratily morální legitimitu a promítlo se to i do ekonomické oblasti – jako by si „karmicky“ ve Vietnamu „pěkně nadrobily“, neboť nejednaly z pozice moci, ale z pozice síly.
Řekli jsme, že pod úrovní 200 se má nacházet 85 % lidstva. Nicméně situace zdaleka není tak zoufalá. Je tomu tak proto, že prý jedna dobrá, krásná, láskyplná myšlenka vydá za mraky negativních. Škála 0–1000 roste logaritmicky takovým způsobem, že energetická „váha“ jedince s úrovní 700 prý odpovídá váze vědomí 70 milionů lidí pod úrovní 200. Nebo: energetická „váha“ jedince na úrovni 300 odpovídá 90 000 jedincům s úrovní pod 200. Z Hawkinsových dlouhodobých měření vyplývá, že průměrná úroveň vzestupu člověka během jedné inkarnace je prý +5.
Světová náboženství
Hawkins se pokoušel měřit i úroveň světových náboženství. Křesťanství kalibruje v době vzniku na úroveň 1000, ve druhém století klesá na 930 a v období křižáckých válek klesá na 498. Samozřejmě každý křesťanský směr či konkrétní překlad Bible má jinou úroveň, extrémně fundamentalistické skupiny klesají na 125, mysticismus mistra Eckharta odpovídá úrovni 600. Buddhismus si svou čistotu a pravdivost zřejmě uchoval. Z Buddhových 1000 klesl na 960 hínajánového buddhismu, zen odpovídá úrovni 860. Hinduismus klesá z 1000 na „slušných“ 850. Judaismus sice za Abraháma dosahoval „krásných“ 985, nicméně moderní judaismus se pohybuje na úrovni 499, což, jak víme, odpovídá vrcholu racionálně-vědeckého přístupu k realitě. Kniha Zohar (730) či kabala (720) jsou však díla daleko vyšší úrovně pochopení reality.
Nejhůře dopadl islám. Někdejší úroveň Mohameda (740) a Koránu (720) se nedá srovnávat s nynější převládající militantní odrůdou islámu, která kalibruje na 130, tedy na směs žádostivosti a nenávisti.
Takto lze pomocí kineziologie, tedy testu svalových reakcí na otázky, na něž se dá odpovědět ano–ne, měřit energetickou úroveň nejrůznějších fenoménů: hudebních stylů, architektonických skvostů, právních dokumentů, terapeutických metod a psychologických směrů. Podle Hawkinse se metal a rap pohybují výhradně pod 200, americká ústava na úrovni 700, z psychologických směrů se nejvýše pohybuje Jung a nejníže směry založené na materialistickém determinismu.
Medicína
Nejdůležitější je ale dopad Hawkinsových pozorování do oblasti medicíny. Většina tělesných nemocí má podle tohoto pohledu původ v dlouhodobém udržování negativních emočních postojů na nízké vibrační úrovni. Další negativní atraktorové vzory – násilná hudba, spiklenecké teorie generující úzkost a paniku, náboženství založené na vytváření pocitů viny – to všechno nás drží na úrovních, na nichž je léčení nemožné či málo účinné. Úplné vyléčení nějaké vážné choroby, má-li být trvalé, v podstatě vyžaduje změnu osobnostní struktury, emocí a postojů, které si vytváříme ve vztahu k sobě, druhým lidem a vnějšímu světu.
Hawkins zdůrazňuje nutnost spojení se s vysokofrekvenčními atraktorovými, tedy inspirujícími a vnitřně pravdivými vzory, které působí i na rovině fyzické reality jako vyšší, harmonizující funkce. Emoce, ideje a vzory vyšší frekvence, tedy duchovní moc, srovnávají do harmonického řádu jevy na úrovni nižší, fyzické, které se podle nich „přeskládají“.
Metafora tuláka
Na závěr zmíním Hawkinsův popis tuláka, který se v roztrhaných šatech objeví na rohu ulice v bohaté čtvrti. Jak jej budeme z různých energetických úrovní vnímat?
- Z úrovně studu (20) ho uvidíme jako špinavého, odporného a ostudného.
- Z úrovně viny (30) si říkáme: „Je to jeho vina, zaslouží si to, co má. Pravděpodobně zneužívá sociální dávky.“
- Z úrovně beznaděje (50) vidíme, že se nachází v zoufalé situaci. Je to „zatracený důkaz toho, že s problémem lidí bez domova nedokáže naše společnost udělat nic“.
- Z úrovně zármutku (75) vypadá starý muž tragicky, nepřátelsky a bezútěšně.
- Na úrovni strachu (100) jej uvidíme jako nebezpečnou společenskou hrozbu. Přemýšlíme o tom, že na něho zavoláme policii – dřív, než spáchá nějaký zločin.
- Na úrovni touhy (120) nás situace frustruje: proč s ním někdo něco neudělá?
- Pokud se nacházíme na úrovni hněvu (150), jeví se nám starý muž jako násilník. Anebo se rozčílíme, proč sakra v naší zemi existují takové podmínky?!
- Z úrovně pýchy (175) tulákem pohrdáme, cítíme, jak je trapný, a myslíme si, že pravděpodobně postrádá jakoukoli sebeúctu.
- Z úrovně odvahy (200) přemýšlíme, zda není někde v okolí útulek, a říkáme si: „Vždyť ten člověk jen potřebuje práci a místo k životu.“ Máme chuť něco s tím udělat.
- Na úrovni neutrality (250) nám připadá v pořádku, možná dokonce zajímavý. „Vždyť nikomu nijak neubližuje.“
- Na úrovni ochoty (310) se rozhodneme sejít dolů a pokusíme se ho rozveselit, dát se s ním do řeči nebo mu nabídneme cigaretu.
- Na úrovni přijetí (350) se nám bude zdát zajímavý. Napadá nás, jaký poutavý příběh by se za tímto podivuhodným chlapíkem, jehož rysy pozorujeme, mohl skrývat. Život nám připadá záhadný a tohoto chlapíka sem jako by život přivál z tajemných dálek.
- Z úrovně rozumu (400) o něm přemýšlíme jako o možném subjektu pro zajímavou psychologickou či sociologickou studii. Koncentrujeme se na něho a snažíme se ho pochopit.
- Na vyšších úrovních se nám muž začíná jevit přátelsky a mile. Možná vnímáme jeho pocit svobody, kterého má na rozdávání a který tolika kolemjdoucím chybí. Vidíme, že překročil společenské konvence, je veselý a moudrý.
- Nad úrovní 600, tedy na úrovni klidu, jej vidíme jako naše vlastní já v jiné formě.
Co se stane, když se k tulákovi přiblížíme? Pravděpodobně bude reagovat na naše vyzařování v tomto přítomném okamžiku. Možná uteče, možná se rozzlobí, možná mu uděláme něčím radost. Zkrátka bude zrcadlit náš stav vědomí tady a teď – jako všichni okolo nás.
Autor: Vojtěch Franče
Zdroje
Zdroj: www.ografologii.blogspot.com
