Když empatik narazí na neupřímné lidi, obvykle zvolí jako způsob ochrany mlčení. Projevuje se to koktáním, zapomnětlivostí a ztíženým přemýšlením. Kdokoli, kdo nevyzařuje upřímné vibrace, uvede empatika do stavu vysoké ostražitosti. Nemohla jsem pochopit, proč jsem z některých klientů, kteří jinak působili mile, měla špatný vnitřní pocit. Cítila jsem bolest, kterou maskovali neupřímným chováním.
Existuje mnoho úrovní falše a je pro ni také mnoho důvodů. V raných stádiích objevování vlastních empatických schopností není vždy snadné přesně určit, proč na nás někdo působí tak zle.
A jaké chování v nás může vyvolat nepříjemné pocity?
- Někdo, kdo chce být milován všemi, jež potká, se chová až strojeně hezky, aby získal obdiv.
- Někdo, kdo je plný nenávisti a zloby, se snaží přesvědčit svět o opaku.
- Někdo, kdo měl emocionálně zničující dětství, které v něm zanechalo pocity ohrožení a bolesti, si hraje na drsňáka.
- Někdo, kdo si buduje zcela novou osobnost, aby skryl tu svou část, o níž si myslí, že nebude společensky akceptována.
- Někdo, kdo vás neustále neupřímně vychvaluje.
- Někdo, kdo si vymýšlí příběhy, aby vypadal zajímavě.
Seznam reakcí empatického člověka:
- Vyhýbání se jejich společnosti, ačkoli pro to není skutečný důvod. Neřekli o vás nic špatného a nijak vám neublížili.
- Neschopnost s nimi mluvit. Slova nám váznou v ústech a náš mozek se chová, jako bychom ztratili paměť. Přistihneme se, že pouze klademe otázky, a když chceme mluvit, zdá se, že to nedává žádný smysl.
- Pocit strachu v žaludku, jehož se nám nedaří zbavit, dokud dotyčná osoba neodejde.
- Více než hodina strávená v jejich společnosti nás vyčerpá a cítíme se zle.
- Cítíme se provinile, protože můžeme toho člověka mít rádi, ale nemáme rádi pocit, jenž v nás vyvolává.
- Cítíme se s nimi bezradní.
Pokud empatik cítí faleš a neupřímnost u druhých, neznamená to ještě, že neobelhává sám sebe. Když se někteří z nich cítí s neupřímným člověkem špatně, mohou začít skrývat vlastnosti, které na sobě sami nemají rádi.
V určitých okamžicích svého života musíme všichni skrývat svou tvář a nemůžeme být upřímní, ale pro někoho je to každodenní rutina. Můžeme předstírat, že jsme v pohodě a šťastní, zatímco jsme smutní nebo deprimovaní. Můžeme předstírat, že jsme znepokojení, když jsme lhostejní. Nebo můžeme předstírat, že milujeme práci, kterou ve skutečnosti nesnášíme. V některých případech nám neupřímnost může pomoci zvládnout složité situace, ale chovat se tak denně je nezdravé.
Jednou z největších příčin nespokojenosti na této planetě je, že lidé neznají sami sebe. Když před druhými skrýváme nějakou svou část a neznáme důvod, působí nám to bolest. Být upřímný a autentický je emocionálně osvobozující. Mnoho vlastností, které skrýváme, často zdědíme po předcích nebo mohou pocházet dokonce až z minulých životů. Ať už pocházejí odkudkoli, je důležité, abychom tyto vlastnosti rozkryli, a pokud už je nemůžeme změnit, protože některé bývají velmi pevně připoutané, abychom je přijali a naučili se s nimi žít.
Citliví lidé negativní vlastnosti skrývají, protože vědí, jak jsou škodlivé. Skrýt je však neznamená zbavit se jich. Vždy se znovu projeví a způsobí škody.
Nenávist, hněv, žárlivost a strach z nepřijetí jsou nejčastější vlastnosti, které skrýváme. Můžeme nenávidět někoho za to, jak se k nám choval. Hněv můžeme převzít po hněvivém rodiči. Chvála a pozornost, jichž se v dětství dostávalo kamarádovi nebo sourozenci, může vést k žárlivosti. A pokud bylo dítě třeba odmítáno nevědomými rodiči, mohlo to v jeho nitru vyvolat intenzivní strach z nepřijetí. Všechno jsou to velmi jednoduché a nevinné spouštěče, které však mohou narůst jako sněhová koule a vrýt do nás hlubokou nejistotu, již máme potřebu skrývat. Až v sobě tyto vlastnosti rozpoznáme a přijmeme je, ztratí svou moc.
Zdroje
Autor: www.energiezivota.com/
