V roce 7 př. n. l. se na obloze objevila třikrát po sobě nápadná planetární konstelace. Jedny z nejjasnějších objektů na obloze, planety Jupiter a Saturn, vytvořily konjunkci ve znamení Ryb.
Konstelace si všimli i tři učenci žijící někde v oblasti Babylonie či Persie a přiřkli jí mimořádný význam. Stala se pro ně symbolem toho, co se mělo v blízké budoucnosti udát ve stovky kilometrů vzdáleném Betlémě. Šlo o narození židovského mesiáše-přinašeče, který měl lidem přinést čisté a ničím nezkreslené duchovní učení pro právě začínající dvoutisíciletou éru Ryb.
Tři mudrci z Východu, kteří se ctí v křesťanské tradici, byli především znalci astrologie a dnes bychom řekli okultních věd. Tedy toho, co je dnes v moderní době často označováno jako pavěda a šarlatánství. A to i přesto, že v jejich případě vedly tyto znalosti skutečně k nalezení toho, jehož příchod byl mnohými proroky předpovězen a po staletí očekáván.
Cesta tří mudrců do Izraele však přesto nebyla bez kontroverze. Jistě ne nadarmo říkal Ježíš svým učedníkům: „Neházejte perly sviním.“ Až přílišná otevřenost tří mudrců při rozhovoru s nevyrovnaným a násilnickým králem Herodem vedla ke smrti desítek neviňátek. Malý Ježíš mezi nimi nebyl. Jeho otec Josef měl varovný sen, že hrozí nebezpečí, a tak na pár let odešel ze země do sousedního Egypta, dokud nebezpečí nepominulo. Ježíš tak mohl ve 33 letech, krátce po svém probuzení, začít naplňovat své poslání. Síly odporu proti hlásané Pravdě však byly tak velké, že Ježíšova mise byla ukončena předčasně justiční vraždou ze strany židovských velekněží a popravou na kříži.
V následujících stoletích bylo z Ježíšova učení mnoho změněno a převráceno, což se projevilo i v pozdější vánoční tradici, která z Ryby, symbolu duchovní nauky, udělala obětinu a štědrovečerní pokrm. Právě omezení přikázání lásky pouze na lidské pokolení bylo asi nejsilnějším zásahem do původní Ježíšovy tradice, na kterou v pozdější historii církve v plné síle navazovali jen nemnozí jedinci. Vzpomeňme zde Františka z Assisi, který se s láskou obracel nejen k lidem, ale i ke zvířatům a celé přírodě.
Od doby Ježíše uplynulo 2000 let. Éra Ryb končí a začíná věk Vodnáře. I tato doba má svého přinašeče. Mnozí jeho příchod očekávají a dosud jen velmi málo lidí se domnívá, že zde již byl. Patřím mezi ně. Myslím si, že jím byl Josef Zezulka z Prahy, který žil v minulém století. K tomuto názoru mě nevedou zázraky a divotvorné kousky, ale hloubka a komplexnost Zezulkova díla, která podle mého názoru nemá v dílech filozofů posledních staletí obdoby.
Právě proběhly vánoční svátky. S Ježíšovým narozením je spojila církev ve 4. století, aby překryla pohanské svátky zimního slunovratu křesťanským obsahem. V prvních staletích byl jako termín Ježíšova narození nejčastěji uváděn počátek jara, měsíc březen. Domnívám se v souladu s učením Zezulky, že tyto vysoké duchovní bytosti přicházejí na svět v souladu s přírodním cyklem vždy v jeden konkrétní den v roce, který připadá na 30. březen.
I když se Ježíš v prosinci nenarodil a Vánoce provází veškerý konzum, mám stále tyto svátky rád. V dětství to bylo díky dárkům, dnes díky atmosféře klidu, která v tento čas ve společnosti alespoň zčásti převáží.
Autor: Ing. Petr Bajnar
