Pojmy a dotazy
Základní pojmy eniologie a odpovědi na časté otázkyEniologie pracuje s řadou pojmů, které nemusejí být na první pohled zcela srozumitelné. Některé vycházejí z duchovních a filozofických tradic, jiné z eniologie, enioanatomie, eniopsychologie nebo dalších oblastí poznání.
Přibližujeme vybrané základní pojmy a odpovídáme na časté otázky, které vám pomohou lépe se zorientovat v tématech časopisu Eniologie člověka, jeho článcích, širších souvislostech i praktickém fungování časopisu. Slovník pojmů a přehled dotazů průběžně rozšiřujeme.
Pojmy
Vybrané pojmy a termíny jsou uvedeny v jedné nebo dvou úrovních výkladu. Nejprve nabízíme jejich běžnější přiblížení, označené zeleně jako „Přiblížení pojmu“. Následuje přesný výklad z eniologického hlediska, označený modře jako „Odborný výklad“. Odborné výklady uvádíme se jménem autora a s jeho souhlasem. Vycházejí zejména z jeho monografií Enioanatomie jemnohmotných těl člověka, Enioanatomický výkladový slovník, Enioanatomický obrazový slovník a Mezioborový slovník eniologie.
archetyp – Přiblížení pojmu: hluboký vnitřní vzor, obraz nebo princip, který se opakovaně objevuje v lidské psychice, příbězích, snech, mýtech i životních situacích. Může vyjadřovat například obraz matky, otce, hrdiny, poutníka, stínu, moudrého rádce nebo vnitřního dítěte. Pomáhá nám lépe porozumět tomu, proč lidé napříč kulturami prožívají některá témata podobně a proč určité symboly, příběhy nebo životní role působí tak silně. Odborný výklad: [eniopsychologie, Anatoliy Vasylchuk] 1 Archetypy jsou informačně-energetické hologramy jako nedělitelné složky Jednotného informačně-energetického pole Vesmíru s informacemi historických počátečních obrazů a idejí života, kultury, chování a činnosti prvotního života našich předků, jejichž informační obsah se nejenom stále nachází v Univerzálním psychickém informačně-energetickém poli Země, národů, kolektivů a kolektivním nevědomí, ale i stále informačně působí na současné lidi a podmiňuje v nich stejné reakce a projevy. 2 Prvotní informační hologram s relativně stabilním obsahem eniopsychologických charakteristik, vlastností, zvláštností, schopností, funkcí a funkčních možností člověka, který se projevuje podobně u lidí různých generací.
aura – Přiblížení pojmu: jemné energetické pole, které podle duchovních a ezoterických tradic obklopuje člověka i další živé bytosti. Bývá chápána jako určitý otisk životní energie, vnitřního naladění, emocí, zdravotního stavu a duchovní úrovně člověka. Citlivější lidé ji mohou vnímat jako světelný obal, barevné vyzařování nebo celkový pocit, který z člověka vychází. V běžném pojetí se říká, že aura může být silná, oslabená, harmonická nebo narušená podle toho, v jakém stavu se člověk právě nachází. Odborný výklad: [enioanatomie, Anatoliy Vasylchuk] 1 Soubor světla všech jemnohmotných těl člověka obklopujících fyzické tělo. Je to podmíněné relativní pole vyzařované živým organismem, světelná část informačně-energetického bioplazmatického pole člověka. Každý člověk a každé jeho jemnohmotné tělo mají svou individuální a neopakovatelnou auru. Každé jemnohmotné tělo má svou vlastní auru. Rozlišuje se aura dočasná (astrální) a věčná (duchovní). Dočasnou auru tvoří červené, světle zářivě červené, oranžové, světle zářivě oranžové, žluté, zelené a světle zářivě zelené jemnohmotné tělo. Věčnou auru tvoří blankytné, modré, tyrkysové, šeříkové, fialové, růžové, bílé a zlaté jemnohmotné tělo. 2 Integrální soubor všech jemnohmotných těl, jejich informací, částic, světla, energií, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů a formostruktur, plynů a ve vzduchu přítomných biochemických látek lidského těla. Kolik má člověk jemnohmotných těl, tolik barevných odstínů má aura. Rozlišuje se strukturovaná a nestrukturovaná aura. Strukturovaná aura je identická s jemnohmotnými těly člověka. Viditelnost aury je ne vždy dána fyziologickými možnostmi lidského oka, proto ji většina lidí za normálních okolností nevidí. Každý člověk má individuální, neopakovatelnou auru. Když se více lidí dívá na auru jednoho jedince, každý ji vidí jinak. Hypotetické pole, které je tvořeno živým organismem. Část informačně-energetického bioplazmatického pole člověka. Svit kolem těla živé nebo neživé hmoty. Energetické vyzařování vycházející ze všech objektů a živých bytostí. Mnohovrstevné, mnohocirkulární útvary kolem těla. Má informační funkci, chrání tělo před škodlivými vnějšími a vnitřními faktory, udržuje organickou celistvost těla a vědomí. Podle velikosti, tvaru, barvy a jiných charakteristik aury lze provádět diagnostiku, hodnotit duševní vlastnosti, zdravotní stav, charakter myšlenek, záměry člověka, nebezpečí, které mu hrozí aj. Výzkum aury je možné provádět metodou bioelektrografie a biolokace.
čakra – Přiblížení pojmu: energetické centrum v těle nebo jemnohmotném systému člověka. V běžném duchovním a ezoterickém pojetí si ji můžeme představit jako místo, kde se soustřeďuje, přijímá, proměňuje a předává životní energie. Nejčastěji se mluví o sedmi hlavních čakrách, které jsou spojovány s různými oblastmi těla, emocemi, psychickým nastavením, životní silou, intuicí a duchovním vývojem člověka. Když čakry fungují harmonicky, energie může podle těchto tradic volně proudit; pokud jsou oslabené, přetížené nebo zablokované, může se to projevovat jako vnitřní nerovnováha, únava, napětí nebo potíže v určité oblasti života. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] struktura jemnohmotného těla. Je souborem dutých, teleskopicky tvarovaných, umístěných a spojených mnohosegmentových nebo monolitických různobarevných kuželů. Čakry jsou mnohokuželové struktury vnějších částí jemnohmotného těla. Do celkové struktury čakry patří 15 základních, 61 komponentních a 105 identických teleskopicky umístěných kuželů. Kužely jsou teleskopicky umístěny v jedné rovině s určitým odstupem jeden od druhého. Soubor všech okvětních lístků, kuželů, obalů a jejich spojení vytváří celistvou formostrukturu čakry. Čakry mají tolik kuželů, kolik existuje jemnohmotných těl. Anatomie čakry nepřipouští přítomnost dvou jejích čakerních kuželů v jednom jemnohmotném těle. Jedna čakra strukturálně-funkčně patří do všech jemnohmotných těl, integruje červená, světle zářivě červená, oranžová, světle zářivě oranžová, žlutá, zelená, světle zářivě zelená, blankytná, tyrkysová, modrá, šeříková, fialová, růžová, bílá a zlatá pásma elektromagnetického spektra informačně-energetických polí Bytí, může rovnoměrně zabezpečovat všechna jemnohmotná těla informačně-energetickými hmotami a dosáhnout s těly funkční vyváženosti a stejného významu. Kterákoliv čakra anatomicky patří do všech jemnohmotných těl. Čakra nemůže anatomicky patřit pouze do jednoho jemnohmotného těla. Do jednoho jemnohmotného těla patří pouze jeden čakerní kužel, který nemůže anatomicky patřit do dvou nebo více jemnohmotných těl, ale svými mikrokanály je spojen se všemi jemnohmotnými těly. Mezi čakrou, jejími kužely a jemnohmotnými těly jsou takovéto anatomicko-topografické vzájemné vztahy: jedna čakra – všechna jemnohmotná těla, jeden čakerní kužel – jedno jemnohmotné tělo. Kolik je v čakře kuželů, tolik je v ní představeno informačně-energetických úrovní Bytí a vědomí. Čakry se podílejí na tvorbě čakerního systému a systému čakerních informačně-energetických kanálů. Zabezpečuje informačně-energetickou výměnu mezi jemnohmotným tělem a informačně-energetickými poli Země, Vesmíru, Duchovního Bytí, Panny Marie, Ježíše Krista, Ducha Svatého a Stvořitele. Ze všech struktur jemnohmotných těl pouze čakry zabezpečují aktivní informačně-energetickou vzájemnou výměnu člověka a jeho těl s informačně-energetickými poli Bytí, mohou okamžitě měnit její intenzitu a objem, a také rychlost přemísťování informačně-energetických hmot. Čakry aktivně pohlcují informačně-energetické hmoty z informačně-energetických polí vnějšího prostředí, směřují jejich adekvátní množství k intenzivně fungujícím strukturám jemnohmotných těl, což jim umožňuje okamžitou adaptaci na změny prostředí, podmínky fungování, vývoje, zdokonalení a v souladu s odpovídajícími změnami podmínek přebudovat prostředí v mezích strukturálně-funkčních norem člověka. Všechny čakry bez výjimky se nacházejí v informačně-energetické jednotě s informačně-energetickým polem Vesmíru, mohou provádět vzájemné informačně-energetické výměny ve všech člověku vlastních pásmech elektromagnetického spektra se všemi informačně-energetickými poli Bytí. Z informačně-energetických polí Bytí čakrami pohlcované informace, částice, světlo, energie, informačně-energetické substance a informačně-energetické bioplazmy se v sítích subultrakanálů transformují na individuálně-univerzální životní informačně-energetickou bioplazmu, univerzálně-specifické a vysoce specifické životní informačně-energetické bioplazmy. Takovým způsobem se všechny čakry podílejí na vytvoření informačně-energetických základů fylogenetického, ontogenetického a evolučního vývoje člověka, jeho těl, zvláštností, vlastností, schopností, funkčních možností a sociálně-biologických projevů.
duše – Přiblížení pojmu: je v duchovním, filozofickém a náboženském pojetí vnitřní nehmotná podstata člověka. Bývá chápána jako nositel života, vědomí, citů, svědomí, osobní identity a hlubšího prožívání. Můžeme si ji představit jako tu část člověka, která dává jeho životu jedinečnost, směr a vnitřní hloubku, přesahující pouhé fungování fyzického těla. V různých tradicích je duše spojována s dechem, životní silou, duchovním vývojem i otázkou, zda něco z člověka přetrvává po smrti. Odborný výklad: [enioanatomie, Anatoliy Vasylchuk] holografická jednota věčných jemnohmotných těl člověka. Do složek Duše patří základní, komponentní a identická věčná jemnohmotná těla, která vytvářejí holografickou jednotu nesmírně složitého tvaru, struktury, vnitřní architektoniky, s mimořádnými funkcemi a funkčními možnostmi v lidském, pozemském, kosmickém a duchovním Bytí minulého, přítomného a budoucího času. Duši tvoří holografická integrita blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého jemnohmotného těla. Duše člověka je jako integrální informačně-energetická holografická struktura nesmrtelná a věčná. Duše informačně-energeticky zabezpečuje integrální vývoj duševních, duchovních a božských vlastností člověka, má velký vliv na jeho sociálně-biologický vývoj a po smrti fyzického těla se lidská věčná jemnohmotná těla transformují do formy podobné vajíčku nebo kouli. Věčná jemnohmotná těla se odpojují od fyzického a dočasných jemnohmotných těl a přemísťují se ve formě podobné vajíčku nebo kouli do světa svého původu. Podle vědeckých výzkumů je hmotnost Duše 2,5–12 g. U lidí s malým objemem negativních příčinně-následkových informací se Duše ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli projevuje jako světelná zářivá bioplazma.
enioanatomie – Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk] obor studující stavbu, tvary, struktury a vzájemné vztahy jemnohmotných těl člověka jako koncentrovaný informačně-energetický projev objektivní vesmírné reality při nepřetržité informačně-energetické vzájemné výměně těl s Vesmírem a všemi objekty Vesmíru. Enioanatomie také popisuje nejenom základní stavební informačně-energetické hmoty, individuálně-univerzální a specifické životní informačně-energetické bioplazmy jemnohmotných těl, ale i uložení, topografii, tvary, struktury, holografické integrace, funkce a význam jemnohmotných těl pro výchovu, výuku, léčení, regeneraci, rehabilitaci a rekondici člověka. Umožňuje kategorizaci jemnohmotných těl, jejich struktur, funkcí a významu do přesné a jednoznačné terminologie podle objektivních vlastností jednotlivých celků a součástí.
eniologie – Odborný výklad: univerzální věda o Univerzu. Nový vědecký směr o informačně-energetické výměně v přírodě a společnosti. Mezioborová oblast znalostí o informačně-energetické výměně, která spojuje přírodu a společnost a zabezpečuje jejich společný harmonický vývoj. Je integrální vědou pro jemnou informačně-energetickou podstatu přírody. Nauka o strukturách pevné a jemné hmoty, o energoinformační vzájemné činnosti, vytvářející rozmanité modely života v jejich jednotě a celistvosti s noosférou. Věda o zákonitostech fyzického a duchovního stavu člověka a Vesmíru. Mezioborová oblast znalostí o zásadních základech Bytí poznávaných prostřednictvím zákonitostí energoinformačního vzájemného působení v Přírodě a Společnosti a chápání Světa jako nepřetržité jednoty korpuskulární hmoty a polní substance. Termín eniologie byl nabídnut F. R. Hanceverovem na začátku 90. let 20. století jako věda o energoinformační výměně v přírodě a společnosti. Předmětem eniologie je vzájemná činnost odhalující spojení Vesmíru, Země, člověka a Společnosti z pozice role informačního prostředí a vzájemných přeměn různých objektů jako složitých systémů. Vědecký základ eniologie vychází ze synergického chápání celku toho, co se ve fyzice považuje za energii a v součinnosti s novým pochopením místa fyzikálního vakua a temné hmoty v Bytí a principiálně nové představy o vědomí a projevech života, včetně jeho nebiologických forem.
eniologie člověka – Odborný výklad: věda o zákonitostech informačně-energetické výměny člověka s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí a jakýchkoliv objektů.
eniomedicína – Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk] věda, která provádí informačně-energetický výzkum a určuje optimální cesty nejúčinnějšího praktického využití eniologických, enioanatomických, eniocytologických, eniohistologických, eniofyziologických, eniopsychologických, eniopedagogických, enioduchovních aj. informačně-energetických technologií, metod a prostředků prevence nemocí, léčení, regenerace, rehabilitace a rekondice člověka v souladu s funkčními možnostmi enioanatomické normy jemnohmotných těl a informačně-energetickou jednotou s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí.
eniopsychologie – Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk] 1 Věda, která provádí na úrovni psychiky, eniostruktury psychiky, psychických charakteristik, psychických stavů, psychické činnosti, psychického vývoje aj. psychických a eniopsychických úrovních výzkum jejich informačně-energetických vzájemných výměn, informačně-energetické vzájemné závislosti a vzájemné činnosti v informačně-energetické jednotě se všemi úrovněmi jemnohmotných těl a informačně-energetickými poli vnějšího prostředí. 2 Směr psychologie studující psychiku jako součást osobnosti, její vznik, projev a jako výsledek informačně-energetické vzájemné výměny člověka s přírodou, společností, Zemí, biosférou, Vesmírem, jejich fyzikálními a informačně-energetickými poli. Všechny psychické projevy a procesy, jejich vznik a vývoj, psychické rysy osobnosti a psychické zvláštnosti lidské činnosti jsou důsledkem odpovídajícího charakteru informačně-energetické vzájemné výměny. 3 Věda o eniopsychice jako informační jednotě vědomého, nevědomého a nadvědomého, minulého, přítomného a budoucího, eniopsychického vnějšího a vnitřního při informačně-energetickém vzájemném působení a součinnosti člověka s informačně-energetickými poli Bytí.
enioterapie – Odborný výklad: 1 [eniologie, Anatoliy Vasylchuk] léčení informačně-energetickými hmotami prostřednictvím jemnohmotných těl člověka. Rozlišuje se červená, světle zářivě červená, oranžová, světle zářivě oranžová, žlutá, zelená, světle zářivě zelená, blankytná, tyrkysová, modrá, šeříková, fialová, růžová, bílá a zlatá enioterapie, enioanatomická terapie, eniopsychoterapie, enioduchovní terapie, informační terapie, informačně-energetická terapie a energoinformační terapie. 2 Korekce energoinformační struktury člověka [A. Ignatěnko].
ida – Přiblížení pojmu: v jógové a ezoterické tradici je to jemný energetický kanál, kterým má v těle proudit životní energie neboli prána. Bývá spojována s levou stranou těla, levou nosní dírkou, měsíčním principem a ženskou, klidovou či vnímavou stránkou člověka. Symbolicky představuje ochlazující, vyživující a zklidňující proud energie, který souvisí s intuicí, vnitřním prožíváním, emocemi a schopností obracet pozornost dovnitř. Spolu s kanály pinhala a sušumna patří mezi hlavní energetické dráhy popisované v jógové tradici. Odborný výklad [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor většího poměru mikrokanálů jin než jang z větvení vrcholů kuželů medulární čakry, mikrokanálů z výrůstků vnitřních a vnějších obalů všech jemnohmotných těl, jednotlivých mikrokanálů z větvení vrcholů základních, životně důležitých a několika tisíc funkčně zabezpečujících čaker, mikrokanálů z výrůstků obalů jednotlivých jemnohmotných struktur, jednotlivých vycházejících merudandových, pinhalových, sušumnových, hvězdných, meridiánových mikrokanálů, vnitřněidových mikrokanálů, ultrakanálů, subultrakanálů, subultrakanálové sítě a jejich spojení a strukturizace do základu, doplňkové a vlastní kanálové struktury idy. Ida patří do velkých informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl. Je to struktura jemnohmotného těla a je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl. Je to informačně-energetický kanál, ve kterém většina mikrokanálů transportuje energii jin (moc ženského aspektu). Ida se svými vstupujícími a vycházejícími mikrokanály spojuje se všemi strukturami všech jemnohmotných těl, merudandou, pinhalou, sušumnou, hvězdnými kanály, přitom se ve větší míře spojuje s jinovými meridiány plic, sleziny-slinivky břišní, srdce, ledvin, perikardu, jater, předním středním, a v menší míře se spojuje s jangovými meridiány tlustého střeva, žaludku, tenkého střeva, močového měchýře, tří ohřívačů, žlučníku a zadním středním meridiánem.
informačně-energetická hmota – Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor a spojení informací, částic, světla a energií s převažujícím množstvím informací. Informačně-energetická hmota může být transformována na energoinformační nebo světelnou hmotu a podílí se na stavbě pouze informačně-energetických jemnohmotných těl. Pro člověka a jeho těla jsou přírodními a jemu vlastními informačně-energetickými hmotami červeného, světle zářivě červeného, oranžového, světle zářivě oranžového, žlutého, zeleného, světle zářivě zeleného, blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého pásma elektromagnetického spektra lidského, pozemského, kosmického, duchovního, duševního a božského původu ze současnosti, minulosti a budoucnosti, z nich se buduje a vyvíjí 15 základních jemnohmotných těl. Každá informačně-energetická hmota tvoří informačně-energetický základ nejenom pro stavbu jednoho jemnohmotného těla, ale i pro vzájemný podíl na stavbě několika jemnohmotných těl, informačně-energetických a strukturálně-funkčních mnohoúrovňových holografických integrací jemnohmotných těl při zachování strukturální a funkční autonomie každého těla, podmínek vývoje, zdokonalení a projevů určitých zvláštností, vlastností a schopností člověka na základě jedné informačně-energetické hmoty a jednoho jemnohmotného těla při integrálním a vzájemném vlivu několika informačně-energetických hmot a jemnohmotných těl na jejich vývoj, zdokonalení a projev. Jedna informačně-energetická hmota umožňuje, aby se současně uskutečňovaly informačně-energetické vzájemné výměny mezi několika jemnohmotnými těly, informačně-energetickými poli lidí, živočichů, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru a duchovního Bytí. S člověkem identické informačně-energetické hmoty v sobě zrcadlí jednotu protikladů, dualismus, informačně-energetické příčinně-následkové (karmické) zákonitosti vývoje a projevů člověka. Jedna informačně-energetická hmota se nejenom podílí na stavbě několika jemnohmotných těl, vytváří mezi jemnohmotnými těly informačně-energetickou celistvost, způsobuje strukturálně-funkční holografickou integraci jemnohmotných těl, zachovává jejich autonomii a specifičnost, umožňuje různým jemnohmotným tělům zabezpečit informačně-energetické vzájemné výměny s jedním a týmž informačně-energetickým polem, s identickými pásmy elektromagnetického spektra různých informačně-energetických polí, ale i specificky, autonomně, integrálně a vzájemně ovlivňovat vývoj a projev týchž zvláštností, vlastností a schopností člověka, které jsou v největší míře podmíněny jedním jemnohmotným tělem. Rozlišují se informačně-energetické hmoty: lidského, pozemského, kosmického a duchovního původu; minulého, přítomného a budoucího času; barevných pásem elektromagnetického spektra; monochromatické, bichromatické, polychromatické a achromatická; monokomponentní, bikomponentní a polykomponentní; monofrekvenční, trojfrekvenční a polyfrekvenční; jemnější a hustější; organické a anorganické, monomarginální, trimarginální, polymarginální, fyzické, psychické, intelektuální, mentální, emocionální, morální, etické, estetické, PSI-fenomenální, duchovní, duševní a božské; integrální a komponentní; dominantní, základní a doplňkové; identické, neidentické, přírodní, nepřírodní, biopatogenní, nevlastní, necharakteristické, mrtvé, antiduchovní, antiduševní, antibožské aj. Každá pro člověka přírodní barevná informačně-energetická hmota, která buduje jemnohmotné tělo, nejenom podmiňuje vývoj a projev určitých vlastností, zvláštností a schopností člověka spojených s tímto tělem, ale ovlivňuje i vývoj, zdokonalení, projev a nabytí kvalitativně nových charakteristik těchto vlastností, zvláštností a schopností člověka, které jsou podmíněny těmi jemnohmotnými těly, na jejichž stavbě se tyto informačně-energetické hmoty podílejí. Informace, částice, světlo, energie, informačně-energetické substance a bioplazmy těl člověka sjednocují biologické, sociální, fyzické, informační, elektromagnetické, kvantové, částicové, příčinně-následkové, dualistické a synergické zákonitosti vývoje, zdokonalení a projevů člověka, všech jeho vlastností, zvláštností a schopností, vytvářejí informačně-energetickou a strukturálně-funkční holografickou celistvost těl a při jejich fungování podmiňují integrální a vzájemně závislé projevy sociálních, biologických, pohlavních, psychických, intelektuálních, mentálních, emocionálních, morálních, etických, estetických, PSI-fenomenálních, duševních, duchovních, božských, informačně-energetických, elektromagnetických aj. vlastností člověka. Ve vzájemné závislosti je nutné rozeznávat vlastnosti informačně-energetických hmot, které budují jemnohmotná těla člověka a podmiňují jejich anatomii, morfologii, funkce, informačně-energetické a elektromagnetické vlastnosti, jejich význam a informačně-energetický vliv na vývoj a projev člověka, jeho vlastností, zvláštností, schopností, a také funkčních, sociálních, biologických, eniopsychologických, duchovních možností aj. Barva, barevný tón, sytost a jas informačně-energetických hmot každého jemnohmotného těla v mezích jejich každého barevného pásma elektromagnetického spektra určuje charakter ontogenetického vývoje člověka, vývoj, zdokonalení a projev jeho určitých vlastností, zvláštností a schopností, vitalitu organismu, funkční možnosti těl, náchylnost k nemocem, svědčí o strukturálních a funkčních změnách v tělech, o přítomnosti nemocí, o záměrech a potenciálních možnostech člověka, mají vliv na všechny aspekty lidské činnosti a mnoho jiného.
informačně-energetický – Odborný výklad: [eniologie] vzájemně propojené informace a energie, které tvoří jednotu.
jemnohmotné tělo člověka – Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] primární informačně-energetický hologram člověka, který je Bohem (Vesmírem) vytvořený z informačně-energetických hmot protoenergoinformačního pole Vesmíru. Jemnohmotná těla člověka jsou koncentrovaným informačně-energetickým projevem objektivní vesmírné reality ve formě člověka. Jsou tvořena souborem a spojením informací, mikročástic, světla, energií, informačně-energetických substancí a bioplazem jednoho, dvou, tří a více barevných pásem elektromagnetického spektra informačně-energetických polí božsko-duchovního, kosmického, pozemského a lidského původu z minulého, přítomného a budoucího času. Jemnohmotná těla člověka jsou tvořena informačně-energetickými hmotami červeného, světle zářivě červeného, oranžového, světle zářivě oranžového, žlutého, zeleného, světle zářivě zeleného, blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého pásma elektromagnetického spektra. Každé jemnohmotné tělo má vnitřní a vnější část. Podle vnitřních částí jemnohmotných těl člověka se uskutečňuje morfogeneze fyzického těla. Fyzické tělo je strukturováno stejně jako vnitřní část kteréhokoliv jemnohmotného těla. Vnější části jemnohmotných těl se navzájem liší formou, velikostí, hustotou a strukturou. V holografické integraci jemnohmotných těl jsou všechny jejich vnější části strukturované. Vnější části věčných jemnohmotných těl jsou strukturovány identicky s vnitřními částmi a s dílčími částmi těch těl, která přes ně pronikají. Vnější části dočasného žlutého, zeleného a světle zářivě zeleného jemnohmotného těla člověka jsou strukturovány jako nervová soustava a smyslové orgány vnitřních částí věčných jemnohmotných těl, a také jako dílčí části těch těl, která přes ně pronikají. Vnější části dočasného červeného, světle zářivě červeného, oranžového a světle zářivě oranžového jemnohmotného těla jsou strukturovány pouze dílčími částmi těch těl, která přes ně pronikají. V současné době je známo 15 základních, 61 komponentních a 105 identických jemnohmotných těl člověka, která jsou holograficky integrována. Jemnohmotná těla člověka jsou primární, fyzické tělo je sekundární. Podle integrálního hologramu vnitřních částí jemnohmotných těl se uskutečňuje morfogeneze a vyvíjí fyzické tělo. Každé jemnohmotné tělo člověka je charakterizováno svým konkrétním umístěním, stavbou, formou, strukturou, velikostí, hmotností, funkcemi, frekvencí, amplitudou, vlnovou délkou, základní barvou, komponentitou, hustotou, elasticitou, průzračností, poměrností informací, mikročástic, světla, energií, informačně-energetických substancí a bioplazem určitého pásma elektromagnetického spektra božsko-duchovního, kosmického, pozemského a lidského původu z minulého, přítomného a budoucího času, marginálností, funkčním významem a hierarchií řízení. Jemnohmotná těla člověka jsou mikrokosmem, ve kterém se zrcadlí makrokosmos. Struktury mikrokosmu a makrokosmu jsou identické. Všechno, co informačně-energeticky existuje ve Vesmíru, má i člověk ve svých jemnohmotných tělech ve formě informací. Jemnohmotná těla se podílejí na tom, že se člověk stává mikrokosmem a mnohoúrovňovým bio-fyzikálním energoinformačním kosmicko-pozemským hologramem, který se nachází v informačně-energetické jednotě a v nepřetržité informačně-energetické vzájemné výměně s makrokosmem. Klasifikace jemnohmotných těl člověka se může provádět na základě různých znaků. Jemnohmotná těla člověka se dělí podle: posloupnosti vzniku na primární a sekundární; času existence ve Vesmíru na věčná a dočasná; barvy na červené, světle zářivě červené, oranžové, světle zářivě oranžové, žluté, zelené, světle zářivě zelené, blankytné, tyrkysové, modré, šeříkové, fialové, růžové, bílé a zlaté jemnohmotné tělo; barevného složení na monochromatická, bichromatická, polychromatická a achromatické; komponentity informačně-energetických hmot na monokomponentní, bikomponentní a polykomponentní; ze základních bikomponentních a polykomponentních jemnohmotných těl člověka pocházejí sekundární komponentní jemnohmotná těla; hustoty informačně-energetických hmot na propustná (pronikající) a nepropustná (nepronikající); nepropustné jemnohmotné tělo při pronikání přes jiné jemnohmotné tělo opakuje jeho tvar a strukturu, čímž vytváří identické jemnohmotné tělo; pásem elektromagnetického spektra na monopásmová, trojpásmová a polypásmová; frekvence jejich fungování na monofrekvenční, trojfrekvenční a polyfrekvenční; podle informačně-funkčního obsahu na monomarginální, trimarginální a polymarginální; marginálnost jemnohmotného těla závisí na stupni jeho vývoje; jakékoliv jemnohmotné tělo, které dosáhlo všestranného vývoje, nabývá polymarginálnosti, protože je schopno ve svém (svých) pásmu (pásmech) elektromagnetického spektra zajistit informačně-energetickou vzájemnou výměnu s většinou informačně-energetických polí lidí, živočichů, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru, duchovního Bytí Stvořitele, Ducha Svatého, Ježíše Krista, Panny Marie a jakéhokoliv objektu Vesmíru, čímž umožňuje vývoj vlastností a schopností člověka, ve kterých se bude odrážet specifičnost různých kultur a bytí. Jemnohmotná těla člověka jsou informačně-energetickým základem člověka, jeho fylogenetického, ontogenetického, evolučního, sociálně-biologického, fyzického, psychického, intelektuálního, mentálního, emocionálního, morálního, etického, estetického, PSI-fenomenálního, duchovního, duševního a božského vývoje, zdokonalení a projevů. Ve 20. století o nich bylo mnoho napsáno, ale v těchto popisech je mnoho terminologických, významových, anatomicko-funkčních aj. rozporů. Každá duchovní škola popisuje funkce a význam jemnohmotných těl člověka jinak. Celkový nedostatek všech popisů spočívá v tom, že v nich uváděné funkce a význam těl neodpovídají jejich anatomii. Z této neodpovídající anatomie vycházející metodologie vývoje PSI-fenomenálních schopností člověka ho ve většině případů zavádějí do slepé uličky. Člověk vyvíjí některou z PSI-fenomenálních schopností a přitom nezná anatomický základ. Lokalizace, formy, struktury, vnitřní architektoniky, funkce, funkční možnosti, přírodní frekvenční, amplitudní a vlnové charakteristiky, základní barvy – pásma elektromagnetického spektra aj. vlastnosti a charakteristiky jemnohmotných těl jsou nezávislé na vědomí člověka. Funkce jemnohmotných těl informačně-energeticky zabezpečují projev funkcí fyzického těla, biologických, sociálních, psychických, intelektuálních, mentálních, emocionálních, morálních, etických, estetických, PSI-fenomenálních, duchovních, duševních a božských vlastností člověka. Charakter funkcí jemnohmotných těl závisí na vývoji fyzického těla a vlastností člověka. Anatomicko-funkční vývoj fyzického těla, jemnohmotných těl, vlastností, zvláštností, schopností, funkcí a funkčních možností člověka jsou vzájemně závislé, nacházejí se ve stavu stálých vzájemných vlivů, které člověk nemůže v plném rozsahu vědomě kontrolovat. Každé jemnohmotné tělo a holografická autonomie těl zvětšuje objem přijímání specifických informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí a bioplazem z informačně-energetických polí vnějšího prostředí; v mezích svého barevného pásma elektromagnetického spektra zabezpečuje holografickou integraci, autonomii a specifičnost těl, integrální, autonomní, specifický a vzájemně závislý informačně-energetický vliv na vývoj, zdokonalení a projev vlastností, zvláštností, schopností, funkcí a funkčních možností člověka. Všechna jemnohmotná těla podmiňují, zabezpečují a obnovují individualitu člověka, informačně-energetickou imunitu, lidskou, duchovní, duševní a božskou identitu, individualitu fylogenetického, ontogenetického, evolučního, biologického, sociálního, psychického, intelektuálního, mentálního, emocionálního, morálního, etického, estetického, PSI-fenomenálního, duchovního, duševního a božského vývoje a projevů člověka. Věčná duchovní – blankytné, tyrkysové, modré, šeříkové, fialové, růžové, bílé a zlaté jemnohmotné tělo nedopouštějí záměnu lidské, duchovní, duševní a božské identity za identitu antilidskou, antiduchovní, antiduševní, antibožskou a za jakoukoliv jinou identitu, zabezpečujíce informačně-energetickou věčnost a nesmrtelnost člověka. Bez jemnohmotných těl není možný biologický život člověka, není možná morfogeneze fyzického těla a projev anatomických, morfologických a fyziologických charakteristik fyzického těla. Jemnohmotná těla reprezentují v člověku určité úrovně informačně-energetického Bytí, jsou integrálními holografickými informačně-energetickými úrovněmi vědomí člověka, přírody, Země, biosféry, noosféry, Vesmíru, duchovního Bytí Stvořitele, Ducha Svatého, Ježíše Krista a Panny Marie. Každé jemnohmotné tělo informačně, energeticky, informačně-energeticky, strukturně a funkčně ve svých pásmech elektromagnetického spektra doplňuje biologickou formu vědomí člověka. Jemnohmotná těla jsou informačně-energetickým základem člověka, jeho fylogenetického, ontogenetického, evolučního, sociálně-biologického, fyzického, psychického, intelektuálního, mentálního, emocionálního, morálního, etického, estetického, PSI-fenomenálního, duchovního, duševního a božského vývoje, zdokonalení a projevů. Jemnohmotným tělům jsou vlastní identické, specifické a identicko-specifické funkce.
karma – Přiblížení pojmu: Karma je v duchovním a ezoterickém pojetí zákon příčiny a následku. Vyjadřuje myšlenku, že každý čin, slovo, myšlenka, záměr nebo vnitřní postoj vytváří určitou stopu, která se dříve či později projeví v životě člověka. Nejde pouze o „odměnu“ nebo „trest“, ale spíše o přirozené působení souvislostí mezi tím, co člověk vyzařuje, jak jedná a jaké zkušenosti si tím vytváří. Karma může být chápána jako souhrn minulých příčin, které ovlivňují současnost, ale zároveň i jako něco, co člověk svým vědomým jednáním neustále proměňuje a utváří pro budoucnost. Odborný výklad: [eniologie, Anatoliy Vasylchuk] příčinně-následková informace fylogenetického vývoje člověka, která podmiňuje jednotu fylogenetického a ontogenetického vývoje člověka, individualitu a charakter jeho ontogeneze, těl, vlastností, zvláštností, schopností, funkčních možností, biologických a sociálních projevů. Soubor informací o projevech člověka ve fylogenezi. V procesu fylogeneze jsou informace o vývoji člověka, jeho sociálně-biologických, psychických, intelektuálních, mentálních, emocionálních, morálních, etických, estetických, duševních, duchovních, božských, informačně-energetických, profesionálních aj. projevech fixovány ve všech jemnohmotných tělech. Předávají se od inkarnace k inkarnaci, ovlivňují ontogenezi a jakékoliv projevy člověka v jeho evolučním vývoji. Vývoj člověka podléhá příčinně-následkovým zákonitostem. Kladné a záporné informace, získané za dobu všech pozemských životů vč. současného, se ukládají do všech jemnohmotných těl, s tím rozdílem, že záporné příčinně-následkové informace se neukládají do bílého (těla Ducha Svatého) a zlatého jemnohmotného těla (těla Otce Stvořitele). Příčinně-následkové informace tvoří karmické programy, které se začínají realizovat při nahromadění určitého objemu příčinně-následkových informací. Každý člověk má individuální úroveň objemu příčinně-následkových informací, při kterém se začne uskutečňovat karmický program. Příčinně-následkovou informaci je možné klasifikovat jako negativní, pozitivní, rodinnou, reinkarnační, inkarnační, individuálně-pozemskou, skupinovou, národní, státní, kontinentální, celého lidstva atd. Pasivní a málo vzdělaný člověk není schopen ovlivnit příčinně-následkový program svého vývoje. Aktivní, vysoce vzdělaný a duchovně vyvinutý člověk je schopen ovlivnit svůj příčinně-následkový program vývoje. [enioanatomie, Anatoliy Vasylchuk] fixace velkého množství negativních příčinně-následkových (karmických) informačně-energetických hmot v jemnohmotných tělech napomáhá pronikání do jemnohmotných těl, fixaci a hromadění v nich nevlastních šedých, černých, neobyčejně tmavých, kalných a špinavých odstínů hnědých, červených, oranžových, žlutých, zelených a modrých informačně-energetických hmot až do takových objemů, z nichž začíná realizace negativních příčinně-následkových zákonitostí vývoje s nejtěžšími a nejhoršími následky pro člověka: přeorientování a ničení genetického příčinně-následkového programu ontogenetického vývoje člověka; zpomalení progresivního evolučního vývoje; realizace projevů antiduchovních, antiduševních, antibožských, amorálních, kriminálních a sociálně nebezpečných vlastností, těžkých dlouhodobých nemocí, fobií, depresí, životních krizí. V důsledku se pak stává nemožnou realizace potenciálních možností člověka. Příčinně-následková informace posílená nevlastními informačně-energetickými hmotami podmiňuje charakter sociálních, biologických, psychických, profesních a duchovních projevů člověka, které mohou být pasivními, aktivními, přechodnými od pasivních do aktivních a od aktivních do pasivních s pozitivním a negativním významem pro člověka a společnost. [eniopsychologie, Anatoliy Vasylchuk] příčinně-následkové informace fylogenetického vývoje člověka, které podmiňují jednotu jeho fylogenetického a ontogenetického vývoje, individualitu a charakter jeho ontogeneze, těl, zdravotního stavu, vlastností, zvláštností, schopností, funkčních možností, biologických a sociálních projevů.
kundaliní šakti – Přiblížení pojmu: v jógové, tantrické a ezoterické tradici skrytá duchovní síla nebo životní energie uložená u kořene páteře. Bývá symbolicky zobrazována jako stočený had, který představuje dosud neprobuzený potenciál člověka. Při duchovní praxi se má tato energie probouzet a stoupat jemnými energetickými drahami přes jednotlivé čakry směrem k temeni hlavy. Její probuzení bývá spojováno s hlubší proměnou vědomí, rozvojem intuice, očištěním vnitřních bloků, duchovním růstem a sjednocením lidské energie s vyšším principem. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] do 3,5 levotočivých závitů stočená struktura zlatého kužele čakry múládhára, nacházející se na jeho vnitřním povrchu. Kundaliní šakti je latentní, „spící“ síla. Je to bioplazma Otce Stvořitele, bioplazma Absolutna nebo kosmická informačně-energetická bioplazma zlatého pásma elektromagnetického spektra. Představuje evoluční informačně-energetickou sílu Stvořitele, obsahuje informačně-energetické hmoty všech pro člověka přírodních pásem elektromagnetického spektra a informačně-energetické bioplazmy všech informačních úrovní vědomí člověka, Vesmíru a Stvořitele. V procesu pozvednutí kundaliní šakti po sušumně se informačně-energeticky očišťují všechna jemnohmotná těla, vyvažuje se informačně-energetický potenciál všech jemnohmotných těl, aktivují se všechny úrovně vědomí, zrychluje se evoluční, duchovní, duševní a božský vývoj člověka. Systematické pozvedání kundaliní šakti napomáhá projevu PSI-fenomenálních, duchovních, duševních, božských a trojjedině-božských vlastností. Předčasné pozvednutí kundaliní šakti může být doprovázeno zničením informačně-energetických mikrokanálů sušumny, oslabením holografické integrace jemnohmotných těl, oslabením symbiózy jemnohmotných těl s fyzickým tělem, odpojením jemnohmotných těl od fyzického těla s následkem smrti. Před smrtí se kundaliní šakti pozvedá sušumnou do čaker sahasrára a mahátmá, blokuje utrpení, bolest a strach ze smrti fyzického těla, vyvíjí psychoemocionální stav duchovní blaženosti a vnitřního míru. Pozvednutí kundaliní šakti u těžce nemocných lidí je doprovázeno zmenšením utrpení, bolesti, vytvořením informačně-energetického základu uzdravení, dosažením stavu blaženosti, čistoty vědomí, proto, aby si člověk uvědomil, do kterého světa patří – do duchovního, nebo antiduchovního. Při pozvednutí kundaliní šakti umírajícího člověka se vytvářejí informačně-energetické podmínky pro dezintegraci jemnohmotných těl, odpojení jemnohmotných těl od fyzického těla a věčných jemnohmotných těl od dočasných, a při jejich odpojení pro transformaci věčných jemnohmotných těl do tvaru podobného vajíčku nebo kouli – Duše člověka, a také pro vytvoření informačně-energetických podmínek předání energií Duši člověka pro její přemístění do duchovního Bytí svého původu a vzniku. Lidstvo nezná vnitřní strukturu, architektoniku a plný význam kundaliní šakti, neovládá technologie vývoje kundaliní šakti. Pokud lidstvo pozná enioanatomii kundaliní šakti, bude schopno vypracovat technologie vývoje a zdokonalení kundaliní šakti a využít tuto strukturu pro zrychlení všestranného a harmonického vývoje člověka, univerzálního vývoje všech jeho těl, dosáhnout integrálního vývoje všech vlastností, zvláštností, schopností a funkčních možností člověka, zvláště PSI-fenomenálních, duchovních, duševních, božských a trojjedině-božských. Budou otevřeny absolutně nové možnosti regenerace, rehabilitace, rekondice a uzdravování člověka z jakékoliv nemoci.
meridián – Přiblížení pojmu: v tradiční čínské medicíně a ezoterickém pojetí je to jemná energetická dráha, kterou má v těle proudit životní energie čchi. Meridiány vytvářejí síť propojující jednotlivé části těla, orgány, tělesné systémy a akupunkturní body. Můžeme si je představit jako neviditelné cesty, po nichž se energie rozvádí po celém organismu a pomáhá udržovat jeho rovnováhu. Pokud energie proudí volně, člověk se cítí vitálnější a vyrovnanější; pokud je její tok oslabený, přetížený nebo zablokovaný, může se to podle těchto tradic projevit únavou, napětím, bolestí nebo narušením vnitřní harmonie. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor obalových mikrokanálů z výrůstků vnitřních obalů vnitřních částí všech jemnohmotných těl, jednotlivých sušumnových, merudandových, idových, pinhalových, pravohvězdných, levohvězdných, meridiánových a čakerních mikrokanálů, jejich spojení a strukturování do základu, doplňkové a vlastní kanálové struktury. Všechny meridiány jsou strukturálně podobné a jsou integrálním souborem mikrokanálů různého typu, které se strukturují do svazku s biologicky aktivními body. V každém meridiánu se rozlišuje základ, doplňkové a vlastní vnitřněmeridiánové a vněmeridiánové struktury, které se mezi sebou spojují, vytvářejíce celistvou kanálovou strukturu. Základ, doplňkové a vlastní struktury meridiánu mohou fungovat autonomně, integrálně, vzájemně doplňkově a kompenzujíce jedna druhou. Relativně je možné rozdělit meridiány na jin a jang. Jedny meridiány mají většinu mikrokanálů jin, jiné jang. Z tohoto hlediska jsou všechny mikrokanály smíšené a představují specifický poměr jin a jang mikrokanálů. V každém meridiánu se stanovuje charakteristický poměr mikrokanálů jin a jang, vlastní periodicita a jejich funkční aktivity a pasivity, koncentrace, difuzní napětí a cirkulace informačně-energetických hmot jin a jang v meridiánu, v celém průběhu meridiánů, mezi meridiány a sušumnou, merudandou, idou, pinhalou, pravým hvězdným kanálem, levým hvězdným kanálem, čakrami, obalovými kanály, vněstrukturní sítí a vnitřněstrukturními sítěmi subultrakanálů, buňkami, tkáněmi, orgány, systémy organismu, fyzickým tělem, jemnohmotnými těly, individuálně-univerzální a specifickými životními informačně-energetickými bioplazmami vnějších částí jemnohmotných těl a jejich přerozdělování v souvislosti se strukturálně-funkčním stavem jemnohmotných těl, buněk, tkání, orgánů a systémů organismu. Všechny meridiány současně vedou informace, částice, světlo, energie, informačně-energetické substance a informačně-energetické bioplazmy jin a jang. Rozlišují se párové a nepárové meridiány. Párové meridiány jsou základem symetrických párů meridiánů. Symetrické páry meridiánů se tvoří podobnými pravými a levými meridiány a jejich spojeními. Rozlišuje se 12 symetrických párů meridiánů: plic, tlustého střeva, žaludku, sleziny-slinivky břišní, srdce, tenkého střeva, močového měchýře, ledvin, perikardu, tří ohřívačů, žlučníku a jater, a také 2 nepárové – zadní a přední střední meridián.
merudanda – Přiblížení pojmu: Merudanda je v jógové a ezoterické tradici označení pro páteř nebo vnitřní osu člověka. Nejde pouze o fyzickou páteř, ale také o symbolickou osu těla, která spojuje zemi a nebe, spodní a horní část člověka, tělesnou stabilitu a duchovní směřování. Můžeme si ji představit jako centrální oporu, kolem níž se uspořádává tělo, dech, energie i vědomí. V některých výkladech je merudanda spojována s představou posvátné hory Meru, tedy středu světa, který se v člověku odráží jako jeho vnitřní středová osa. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor stejného poměru mikrokanálů jin a jang z větvení vrcholů kuželů medulární čakry, mikrokanálů z výrůstků vnitřních a vnějších obalů všech jemnohmotných těl, jednotlivých mikrokanálů z větvení vrcholů základních, životně důležitých a několika tisíc funkčně zabezpečujících čaker, mikrokanálů z výrůstků obalů jednotlivých jemnohmotných struktur, jednotlivých vycházejících idových, pinhalových, sušumnových, hvězdných, meridiánových mikrokanálů, vnitřněmerudandových mikrokanálů, ultrakanálů, subultrakanálů, subultrakanálové sítě a jejich spojení a strukturizace do základu, doplňkové a vlastní kanálové struktury merudandy. Merudanda patří do velkých informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl. Je to struktura jemnohmotného těla, je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl. Po sušumně je to největší informačně-energetický kanál. Merudanda a sušumna tvoří integrální kanálovou strukturu – je to jeden celek. Merudanda se svými vstupujícími a vycházejícími mikrokanály spojuje se všemi strukturami všech jemnohmotných těl, idou, pinhalou, sušumnou, hvězdnými kanály a stejnou měrou s jinovými a jangovými meridiány. V literatuře poměrně často nejsou merudanda a sušumna rozlišovány nebo jsou považovány za jeden kanál. Jsou propojeny šesti anastomózními uzly spojení.
mimotělesná projekce – Přiblížení pojmu: Mimotělesná projekce je v ezoterickém a parapsychologickém pojetí zážitek, při němž má vědomí člověka dočasně opustit fyzické tělo a vnímat sebe, své okolí nebo jiné úrovně reality z jiné perspektivy. Často se spojuje s astrálním cestováním, astrální projekcí, hlubokou meditací, změněnými stavy vědomí, lucidním sněním nebo zážitky blízkými smrti. Člověk ji může prožívat jako pocit vznášení, oddělení od těla, pohybu mimo běžný prostor nebo pozorování vlastního těla zvenčí. V duchovním výkladu bývá chápána jako zkušenost, která může rozšířit vnímání člověka, oslabit strach ze smrti a otevřít otázky o vztahu vědomí, těla a jemnějších úrovní existence. Odborný výklad: [enioanatomie, Anatoliy Vasylchuk] přebývání žlutého jemnohmotného těla ve vnějším prostoru nebo kosmickém časoprostoru s uvědomováním si jejich reality. Je to složitý proces, který zahrnuje přípravnou fázi, fázi odpojení, fázi mimotělesné projekce – přebývání v časoprostoru a fázi návratu žlutého jemnohmotného těla z mimotělesné projekce na své místo. Ve stavu oddělování žlutého (astrálního) jemnohmotného těla od fyzického a ostatních jemnohmotných těl se zachovávají jejich spojení informačně-energetickým kanálem pro stálou informačně-energetickou vzájemnou výměnu mezi těly člověka a prostředím. PSI-fenomenální schopnost mimotělesné projekce dává člověku největší množství nových informací o Bytí, umožňuje přemísťování v kosmickém časoprostoru, pronikání do vnitřního prostředí jakékoliv hmoty (kromě atomové energie, vysokoteplotní plazmy, pole vysokého elektrického napětí, sopečné lávy, Slunce, černých děr Vesmíru) a neomezenost v poznání Vesmíru, provádění diagnostiky, prognózy, kontroly, hodnocení a vědeckého výzkumu, ale je složitou pro vývoj, zdokonalování, projev a praktickou realizaci. Před tím, než je zahájen vývoj PSI-fenomenální schopnosti mimotělesné projekce, je bezpodmínečně nutné ovládnout III. zdokonalující etapu vývoje jemnohmotných těl, zahájit IV. vysoce specifickou zdokonalující etapu vývoje jemnohmotných těl a nacházet se ve III. etapě cíleně nasměrovaného vývoje PSI-fenomenálních schopností.
pinhala / pingala – Přiblížení pojmu: Pinhala, častěji uváděná také jako pingala, je v jógové a ezoterické tradici jemný energetický kanál, kterým má v těle proudit životní energie neboli prána. Bývá spojována s pravou stranou těla, pravou nosní dírkou, slunečním principem a mužskou, aktivní či zahřívající energií. Symbolicky představuje proud životní síly, který podporuje činorodost, vitalitu, vůli, rozhodnost, rozumové zaměření a schopnost působit navenek. Spolu s idou a sušumnou patří mezi hlavní energetické dráhy popisované v jógové tradici. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor většího poměru mikrokanálů jang než jin z větvení vrcholů kuželů medulární čakry, mikrokanálů z výrůstků vnitřních a vnějších obalů všech jemnohmotných těl, jednotlivých mikrokanálů z větvení vrcholů základních, životně důležitých a několika tisíc funkčně zabezpečujících čaker, mikrokanálů z výrůstků obalů jednotlivých jemnohmotných struktur, jednotlivých vycházejících merudandových, idových, sušumnových, hvězdných, meridiánových mikrokanálů, vnitřněpinhalových mikrokanálů, ultrakanálů, subultrakanálů, subultrakanálové sítě a jejich spojení a strukturizace do základu, doplňkové a vlastní kanálové struktury pinhaly. Pinhala patří do velkých informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl. Je to struktura jemnohmotného těla a je součástí informačně-energetického kanálového systému jemnohmotných těl. Je to informačně-energetický kanál, ve kterém většina mikrokanálů transportuje energii jang (moc mužského aspektu). Pinhala se svými vstupujícími a vycházejícími mikrokanály spojuje se všemi strukturami všech jemnohmotných těl, merudandou, idou, sušumnou, hvězdnými kanály, přitom se ve větší míře spojuje s jangovými než s jinovými meridiány.
PSI-fenomény – Přiblížení pojmu: PSI-fenomény jsou v ezoterickém a parapsychologickém pojetí zvláštní schopnosti nebo projevy vědomí, které mají přesahovat běžné smysly a obvyklé možnosti fyzického působení člověka. Může jít například o telepatii, jasnovidnost, předvídání událostí, vnímání informací na dálku, působení mysli na hmotu nebo silné intuitivní vhledy. Tyto jevy bývají spojovány s rozšířeným vnímáním, citlivostí na jemnější informace, změněnými stavy vědomí a schopností zachytit souvislosti, které nejsou dostupné běžným způsobem poznávání. Odborný výklad: [eniopsychologie, Anatoliy Vasylchuk] patří do eniopsychické činnosti člověka. Projevují se jen na informačně-energetickém základu všestranně, harmonicky a univerzálně vyvinutých jemnohmotných těl a u duševně, duchovně a božsky vyvinutého člověka. Mezi PSI-fenomény patří: senzibilita, která zasahuje za rámec fyziologických možností smyslových orgánů, telepatie, radiestezie, psychometrie, telemetrie, regrese, jasnovidectví, telekineze, levitace, mimotělesná projekce, materializace, teleportace aj. Největší význam pro člověka má léčitelství. PSI-fenomény jsou projevem božských vlastností, kterými je obdařen člověk, vyvíjí se ve fylogenezi a ne vždy se projevují v ontogenezi. Pokud se projeví, svědčí to o pokročilém fylogenetickém vývoji člověka a jeho jemnohmotných těl. Mechanismus vzniku a jejich projevování není znám. Nejsou také známy takové informačně-energetické hmoty a jemnohmotná těla, na jejichž základě vznikají a projevují se. PSI-fenomény mohou být rozvinuty speciálními technologiemi, metodami a prostředky vývoje jemnohmotných těl, psychiky, eniopsychiky a duchovní výchovy a výuky člověka.
sušumna – Přiblížení pojmu: v jógové a ezoterické tradici hlavní centrální energetický kanál člověka. Bývá spojována s páteří, vnitřní osou těla a prouděním životní energie mezi spodními a horními energetickými centry. Prochází středovou linií a propojuje jednotlivé čakry, které se na této ose nacházejí. Zatímco ida a pinhala představují dva doplňující se proudy energie, sušumna je chápána jako středová cesta, v níž se jejich působení vyrovnává. V duchovní praxi je spojována především s probouzením kundaliní, rozšiřováním vědomí, vnitřní rovnováhou a duchovním vývojem člověka. Odborný výklad: [Anatoliy Vasylchuk, enioanatomie] soubor mikrokanálů z větvení vrcholů kuželů všech základních, životně důležitých a většiny funkčně zabezpečujících čaker, mikrokanálů z výrůstků vnějších a vnitřních obalů všech jemnohmotných těl, mikrokanálů z výrůstků obalů jemnohmotných struktur, jednotlivých vycházejících merudandových, idových, pinhalových, hvězdných, meridiánových a smíšených mikrokanálů, vnitřněsušumnových a vněsušumnových mikrokanálů, ultrakanálů a subultrakanálů, jejich spojení a strukturizace do základu, doplňkových a vlastních kanálových struktur. V sušumně se rozlišuje základ, doplňkové a vlastní kanálové útvary, které jsou budovány mikrokanály různých struktur jemnohmotných těl.
