

Můj salon je především místem, kam lidé přicházejí s prosbou o pedikúru či masáž, nikoliv pro radu, jak se zachovat v těžké životní situaci, nebo pro řešení svých problémů. Přesto je naslouchání nedílnou součástí mé práce. Možná mnohem větší, než jsem si kdy uvědomovala.
Už během prvních dvou vět často poznám, zda si klient přišel popovídat, nebo si naopak potřebuje odpočinout a užít si chvíli klidu. A právě v tom je podle mě umění naslouchat. Nejen slyšet, co druhý říká, ale také vnímat, co právě potřebuje. Je nezbytné být v tomto ohledu ohleduplná, protože i mlčení se musí naslouchat. Ne každý má potřebu sdílet své starosti a ne každý stojí o rozhovor. Někdy je právě ticho tím nejlepším, co můžeme druhému nabídnout. Ticho totiž léčí.
Velkým uvědoměním pro mě byla myšlenka, že se s některými pravidelnými klienty vídám častěji než se svou nejlepší kamarádkou. V mnoha případech je to dokonce naopak. Do salonu si tak lidé nepřinášejí jen svá těla, ale také kus svého každodenního života. Radosti, starosti, úspěchy, zklamání i obyčejné příběhy.
Nemohu si vybírat, kdo ke mně přijde. Mohu si ale vybrat, jak moc mě energie, kterou na mě druzí přenášejí, ovlivní. Říká se, že jsme průměrem pěti lidí, se kterými se stýkáme nejčastěji. A když se nad tím zamyslím, uvědomuji si, jak velké množství různých lidí a jejich příběhů se v mém pracovním životě potkává.
Obecně mám sklon vidět v lidech to dobré. Často čtu knihy, které mi doporučí moji klienti, jezdím na výlety podle jejich tipů a nechávám se inspirovat i při výběru dovolené. Je to pro mě neomezená studnice zkušeností, životních příběhů, rad a vzpomínek. Každý člověk totiž může nabídnout něco, co bych sama možná nikdy nepoznala. A právě to považuji za jedno z největších obohacení své práce.
Takový respektující přístup je podle mě základem důvěry mezi mnou a klientem. Důvěra je ale velmi křehká věc a málokdy se dokáže po narušení úplně obnovit. Proto mám ve svém salonu jedno nepsané, ale velmi důležité pravidlo: „Co se řekne v salonu, zůstane v salonu.“
Není to pro mě jen hezká věta, ale skutečný závazek, jehož význam jsem si uvědomila i díky vlastní zkušenosti. Člověk si někdy ani neuvědomí, jak citlivá může být informace, kterou mu někdo svěří. To, že něco víme, ještě neznamená, že máme právo to předávat dál. Pokaždé, když přijdu domů a hlavou mi probíhají všechny věty a příběhy, které jsem během dne slyšela, připomínám si, že všechno zůstalo tam, kde mělo. V salonu. Naslouchat totiž neznamená jen dát druhému prostor, ale také umět zachovat jeho důvěru.
Má však lidský přístup své hranice? Samozřejmě. Jednou z nich je pro mě například tykání. Ráda ho přijmu, pokud ho klient nabídne, ale sama ho zpravidla neiniciuji. Mám totiž zkušenost, že tykání dokáže změnit charakter vztahu a některé hranice se potom staví zpět jen velmi obtížně.
Osobnější přístup může být upřímnější a otevřenější, ale zároveň s sebou přináší jinou míru blízkosti a očekávání. S některými klientkami se díky tomu postupně dostáváme i mimo rámec samotných procedur a jsme spolu více v kontaktu. Ani to nemusí být špatně. Jen si myslím, že je důležité nezapomínat, kde končí osobní vztah a kde začíná profesionalita. Hranice jsou důležité v každém vztahu, i v tom, který vzniká mezi klientem a člověkem, jenž o něj pečuje.
A tak se vracím k otázce z názvu. Je lidský přístup při péči o tělo důležitý? Myslím, že ano. Neznamená to, že musíme být každému psychologem, řešit jeho problémy nebo mít vždy připravenou správnou radu. Někdy je důležitější vědět, kdy mluvit, kdy mlčet a kdy jednoduše nechat druhého být.
Péče o tělo pro mě není jen o samotném ošetření. Je také o důvěře, respektu a pocitu, se kterým člověk odchází. Dobře odvedená práce je samozřejmě základ, ale lidský přístup jí dává další rozměr. Díky naslouchání se prohlubuje vztah i komunikace. A právě to jde ruku v ruce s dobrou službou, která je vizitkou každého salonu.
Možná si klient za měsíc nevzpomene na každé slovo, které jsme si řekli, ani na všechny detaily procedury. Ale možná si vzpomene na to, jak se u nás cítil. A to je pro mě stejně důležité jako výsledek samotné péče.
Autor: Hana Kašpárková
Hana Kašpárková, redakce

Získejte zdarma celé ukázkové číslo a objevte, čím je Eniologie člověka jiná. Na 68 stranách najdete celé články, bohatý obrazový materiál a inspirativní pohledy na vědomí, energii, zdraví i jemné úrovně člověka.
Ukázkové číslo jsme sestavili z několika vydání časopisu, aby vám představilo pestrost jeho témat, osobitý styl a jedinečné propojení mnoha oborů.
Tištěný a elektronický vědecko-odborný časopis Eniologie člověka. ISSN: 2336-4157, e-ISSN: 3029-9713. Vychází pravidelně 4× ročně v České republice a na Slovensku. Vydavatel: Sovenio s.r.o., U Jánského dvora 2667/6, 690 03 Břeclav, Česká republika. IČO: 28299027. Evidenční číslo MK ČR: 21001, přidělené dne 21. 12. 2012. © Eniologie člověka 2012–2026.