Slovník pojmů užitých v časopisu Eniologie člověka

enio <ukrajinsky енергоінформаційний обмін, rusky энергоинформационный обмен (foneticky eněrgoinformacionnyj obměn) – energoinformační výměna> zkratka, předpona slov, výrazů s významem energoinformační, informačně-energetický.

eniologie univerzální věda o Univerzu. Nový vědecký směr o informačně-energetické výměně v přírodě a společnosti. Mezioborová oblast znalostí o informačně-energetické výměně, která spojuje přírodu a společnost, a zabezpečuje jejích společný harmonický vývoj. Je integrální vědou o jemné informačně-energetické podstatě přírody. Nauka o strukturách pevné a jemné hmoty, o energoinformační vzájemné činnosti, vytvářející rozmanité modely života v jejich jednotě a celistvosti s noosférou. Věda o zákonitostech fyzického a duchovního stavu člověka a Vesmíru. Mezioborová oblast znalostí o zásadních základech Bytí poznávaných prostřednictvím zákonitostí energoinformačního vzájemného působení v Přírodě a Společnosti a chápání Světa jako nepřetržité jednoty korpuskulární hmoty a polní substance. Termín eniologie byl nabídnut F. R. Ganceverovem na začátku 90. let 20. století jako věda o energoinformační výměně v přírodě a společnosti. Předmětem eniologie je vzájemná činnost odhalující spojení Vesmíru, Země, člověka a Společnosti z pozice role informačního prostředí a vzájemných přeměn různých objektů jako složitých systémů. Vědecký základ E vychází ze synergického chápání celku toho, co se ve fyzice považuje za energii a v součinnosti s novým pochopením místa fyzikálního vakua a temné hmoty v Bytí a principiálně nové představy o vědomí a projevech života, vč. jeho nebiologických forem.

eniologie člověka věda o zákonitostech informačně-energetické výměny člověka s informačně-energetickými poli vnějšího prostředí a jakýchkoliv objektů.

principy eniologické základní teze a řídící myšlenky eniologie: 1. Eniologie vychází z principu hmotnosti Vesmíru. Ve světě neexistuje nic kromě hmoty. Hmota obsahuje rozmanité, principiálně odlišné komponenty – substance, látky, energie a informace. 2. Informační pole není jednoduchým součtem nebo systémem polí energetických, elmg. a informací. Informační pole je principiálně nový útvar – emergent s vlastnostmi netypickými zvlášť ani hmotě ani energii ani informaci. Emergence informačního pole je jeho základním znakem, v hmotném světě analogickým s projevem života, myšlení a rozumu. 3. Informačnímu poli je vlastní vzájemná činnost s hmotou a procesy probíhajícími mezi hmotou a energií. Různé struktury informačního pole mezi sebou vzájemně účinkují nezávisle na hmotě a energii nebo ve vzájemném spojení s hmotou a energií. 4. Každý objekt Vesmíru, vč. Země, člověka a jejich součtu, jako Galaxie, Sluneční soustava a společnost, vytváří specifická informační pole. 5. Všechny objekty a jevy Vesmíru formují ve své vzájemné činnosti Kosmické informační pole zahrnující v sobě veškeré informace. 6. Informační pole Země má vlastní prvotní informační pole, vzájemně působí s Kosmickým informačním polem, častěji se projevujíce autonomně. 7. Jakýkoliv objekt Země, vč. jejích útrob, každý živý tvor a člověk, má své prvotní informační pole. Prvotní informační pole odráží struktury a fungování objektu a je jejich hmotným nositelem. Odraz informačního pole se velice složitě přijímá, zaznamenává a interpretuje, prozatím má subjektivní charakter a není ještě vědecky dostatečně prozkoumán. 8. Informační pole jakéhokoliv objektu Země je vždy obsaženo v prvotním informačním poli Země a Vesmíru a nachází se pod jejich integrálním i-e. vlivem. Proto může být objekt potenciálně nositelem informace o informačních polích Země a Vesmíru a jeho fungování odráží charakter informačně-polních struktur informačních polí Země a Vesmíru a závisí na nich. 9. Existující metody experimentálního poznání hmoty orientované na hmotu nebo energii nemohou měřit parametry informačních polí. Informační pole Země a Vesmíru se odhaluje prostřednictvím změn struktury objektu, životaschopnosti organismu a prostřednictvím informačního pole člověka. Kontakt informačních polí Země a Vesmíru s hmotou je možný pouze prostřednictvím informačního pole objektu vytvořeného touto hmotou. 10. Informační pole má holografickou strukturu. Vzhledem k této vlastnosti jsou v každém bodu prostoru informace o celém prostoru Vesmíru, což formuje zvláštní pole, nazývané singulární. 11. Informační pole Země, Vesmíru a jakéhokoliv objektu obsahuje stabilní, vyvíjející se strukturní útvar ve formě „druhotného emergentu“ nazývaného egregorem, majícího vlastnosti katalyzátoru hmotně-energetických procesů a zaměřující-rozdělovací funkce. Egregor má „energetický náboj“ a projevuje se ekvivalentem vědomí. 12. Eniologie není přímým směrem vývoje tradiční vědy. Nejblíže k ní je synergetika. Eniologie, stejně jako synergetika, provádí výzkum soběstačných, samorozvíjejících se systémů na základě rozvětvených komunikačních spojů. Principiálně-kvantitativní odlišnost eniologie a synergetiky se zakládá na tom, že synergetika, která objevila zákonitosti a vypracovala matematické modely samoorganizujících se procesů, je představovala jako mechanické systémy. Synergetika přibližující se k eniologii nemohla na informačně-polní úrovni vysvětlovat procesy, nedosáhla pochopení energoinformační vzájemné činnosti a informačně-polní substance jako zásadního základu Bytí [H.I.Švebs].